Jantarová komnata

Původní Jantarová komnata, jak je všeobecně známo, byla na konci druhé světové války odcizena a její osud zůstává dodnes záhadou. Tento mistrovský kousek uměleckého řemesla, často označovaný jako „osmý div světa“, byl původně vytvořen na počátku 18. století pro pruského krále Fridricha I. Později se však dostal do Ruska, kde se stal jedním z klenotů carských paláců.

Na foto:  Jantarová komnata v roce 1917. Autochromy Andreje Andrejeviče Zeesta jsou zhotoveny v červnu až srpnu 1917. Fotografování interiérů Carského Sela bylo provedeno jménem GK Lukomského (předseda Komise pro akceptaci a evidenci správy majetku paláce Carskoje Selo; komise tvořená prozatímní vládou). V Jantarové komnatě byl tehdy umístěn model pomníku Fridricha Velikého. Autor: Андрей Андреевич Зеест

Navzdory snahám historiků a badatelů se originál nikdy nenašel. V roce 1976 však bylo rozhodnuto o jeho rekonstrukci. Práce na replice trvaly více než čtvrt století a vyžádaly si nesmírné úsilí restaurátorů a řemeslníků. Když byla replika konečně dokončena, stala se symbolem znovuzrození jednoho z největších uměleckých skvostů Evropy.

Od 31. května 2003 mohou návštěvníci obdivovat obnovenou Jantarovou komnatu v Kateřinském paláci v Carském Sele poblíž Petrohradu. Atmosféra této místnosti je uchvacující – jantarové panely ve spojení se zlatými detaily a promyšleným systémem zrcadel vytvářejí dojem pohádky. Ačkoliv se jedná o repliku, její preciznost a působivost dokážou každého návštěvníka přenést do doby, kdy byla Jantarová komnata symbolem carského luxusu.

Na foto: Jantarová komnata; Autor: jeanyfan

Cena Jantarové komnaty

Z historického hlediska je hodnota původní Jantarové komnaty nevyčíslitelná. Tento umělecký skvost, vytvořený ze vzácného baltského jantaru, zlata a drahých kamenů je i mistrovským dílem, které nemá v současnosti obdoby.

Jen jantarové panely původní komnaty pokrývaly plochu 55 metrů čtverečních a jejich výroba si vyžádala přibližně 6 tun jantaru. K tomu bylo přidáno okolo 450 kg zlata.

Rekonstrukce komnaty, která probíhala téměř 20 let, byla obrovským řemeslným i finančním projektem. Přes 70 ruských a německých odborníků pracovalo na obnově každého detailu s použitím autentických materiálů – baltského jantaru, plátkového zlata, drahokamů, zrcadel a dalších architektonických prvků. Oficiálně byla celková výše nákladů vyčíslena na 11,5 milionu dolarů, přičemž 8 milionů pocházelo z ruských zdrojů a 3,5 milionu poskytlo Německo.

Na foto: Jantarová komnata; Autor: jeanyfan

Tento údaj však neodráží skutečnou tržní hodnotu komnaty. Během rekonstrukce byly baltské jantarové doly pod sovětskou státní kontrolou, stejně jako mzdy řemeslníků. Pokud bychom tedy chtěli určit "komerční hodnotu" Jantarové komnaty, dostali bychom se do zcela jiných finančních dimenzí – do řádů stovek milionů dolarů.

Dohledali jsme několik odhadů ceny:

• 4,5 miliardy korun (250 milionů marek) rok 2002
• 2,8 miliardy korun (142 milionů $) rok 2007
• 9,3 miliardy korun v roce 2015
• 13,0 miliard korun (více než 500 milionů $) 2016

Jantarová komnata je jednoznačně jedno z nejdražších uměleckých děl na světě, ne-li nejdražší.

Naše nabídka jantaru na e-shopu.

Vznik původní jantarové komnaty: Od pruského paláce až po carský dvůr

Jantarovou komnatu navrhl významný architekt a sochař Andreas Schlüter. Původně byla určena pro zámek Charlottenburg v Berlíně a měla sloužit jako jedinečná nástěnná výzdoba vyrobená z jantaru. První fáze prací byla zahájena kolem roku 1701, kdy do Královce dorazil dánský brusič jantaru Gottfried Wolfram na doporučení krále Frederika IV. Brzy se však ukázalo, že náklady na jeho práci jsou příliš vysoké, a tak byl projekt v roce 1706 svěřen zkušeným gdaňským brusičům Ernstu Schachtovi a Gottfriedu Turauovi. Záznamy o pokračujících pracích existují ještě z roku 1712, avšak samotná instalace jantarových panelů do kabinetu berlínského zámku proběhla pravděpodobně až po smrti pruského krále Fridricha I.

Na foto: Jantarová komnata; Autor: jeanyfan 

V roce 1716 zavítal do Pruska ruský car Petr Veliký, který byl Jantarovou komnatou uchvácen. Jeho hostitel, pruský král Fridrich Vilém I., si však na rozdíl od svého otce na luxus nepotrpěl – jeho zájem se soustředil spíše na posilování armády. Výsledkem diplomatických jednání byla výměna darů: Prusko věnovalo Rusku Jantarovou komnatu, zatímco Petr Veliký poskytl pruskému králi skupinu vojáků, které potřeboval do své elitní gardy.

Jantarová komnata se tak dostala do Ruska, kde ji později nechala carevna Alžběta Petrovna, dcera Petra Velikého, přemístit nejprve do Zimního paláce v Petrohradu a posléze do Kateřinského paláce v Carském Selu. Právě zde se dočkala svého nejvelkolepějšího vzhledu. Italský architekt Bartolomeo Francesco Rastrelli, působící ve službách carského dvora, ji rozšířil a doplnil o zrcadlové sloupy a pozlacené dřevořezby, čímž komnata získala svoji konečnou podobu.

Na foto: Deitail Jantarové komnaty; Autor: Branson DeCou (PDM 1.0)

Zmizení Jantarové komnaty

V září roku 1941 obsadila nacistická vojska Kateřinský palác a proměnila jej ve skladiště. Jantarová komnata, která byla narychlo ukryta za vrstvami kartonu, byla Němci snadno objevena. Pečlivě ji rozebrali, jednotlivé panely zabalili a převezli do německého Königsbergu (dnešní Kaliningrad v Rusku), kde ji v tamním zámku vystavili.

Tady ale její stopa mizí. Co se s Jantarovou komnatou stalo dál, zůstává jednou z největších historických záhad. Existuje nespočet teorií, svědectví i spekulací, ale žádná verze nebyla dosud potvrzena. Pátrání po ztraceném pokladu vedli a vedou odborníci i amatérští hledači pokladů z celého světa.

Jedna z nejpravděpodobnějších teorií říká, že komnata byla zničena během sovětského dobývání Königsbergu v roce 1945. Sovětská armáda tehdy město těžce bombardovala a požáry mohly Jantarovou komnatu nenávratně poškodit. Tato verze však zůstává nepotvrzená – a Rusko se k ní nikdy nepřihlásilo. Další možnost ověření této hypotézy zanikla v roce 1968, kdy sovětský vůdce Leonid Brežněv nařídil demolici hradu Königsberg, což znemožnilo jakýkoli budoucí archeologický výzkum.

Na foto: Jantarová komnata v Kateřinském paláci: Sadovaya 7. Pushkin, Petrohrad. Autor: GAlexandrova (CC BY-SA 4.0)

Jiná teorie tvrdí, že komnata se stále nachází v ruinách sklepení bývalého Königsberského zámku. Podle výpovědí zasvěcených svědků měly pod palácem existovat rozsáhlé podzemní prostory, které dosud nebyly důkladně prozkoumány. Možná právě zde stále čeká jantarová komnata na své znovuobjevení.

Další hypotézy ji umisťují na různá místa v Evropě. Často se spekuluje o jejím možném ukrytí na území České republiky – například v oblasti Hory sv. Kateřiny v Krušných horách, v dolech na Slezsku nebo v Štěchovicích. Jiní badatelé věří, že Jantarovou komnatu v roce 1945 odvezli Spojenci a ukryli ji na neznámém místě. Mezi státy, kde by se mohla nacházet, jsou nejčastěji zmiňovány Litva, Německo a Polsko.

Jedna z nejdramatičtějších teorií souvisí s osudem lodi Wilhelm Gustloff, která v lednu 1945 evakuovala uprchlíky z východního Pruska. Několik svědků tvrdilo, že na její palubu byly naloženy bedny s Jantarovou komnatou. Pokud by to byla pravda, pak komnata skončila na dně Baltského moře, když loď torpédovala sovětská ponorka, což vedlo k největší námořní katastrofě v dějinách – zahynulo tehdy přibližně 9 000 lidí.

Ať už je pravda jakákoli, jedno je jisté – pokud by byla Jantarová komnata po tolika desetiletích objevena, pravděpodobně by se nacházela v značně poškozeném stavu. Jantar je křehký materiál citlivý na vlhkost a světlo, a bez odborné péče by jeho jedinečná krása mohla být nenávratně ztracena. Výjimkou by bylo, kdyby byla objevena v nějaké soukromé sbírce, což je bráno také za jednu z možností.

Vznik obnovené jantarové komnaty

Oficiální rozhodnutí o rekonstrukci Jantarové komnaty padlo 10. dubna 1979. První snahy o její obnovu však začaly již o několik let dříve. Skupina nadšenců začala shromažďovat veškerou dostupnou dokumentaci, fotografie a jantar, přičemž vše probíhalo dobrovolně a ve volném čase. Zpočátku se jednalo o čistě nadšeneckou iniciativu – za svou práci nikdo nedostával žádnou finanční odměnu.

Na foto: Jantarová komnata; Autor: jeanyfan

Situace se však změnila, když se přiblížilo 300. výročí založení Petrohradu. Rekonstrukce Jantarové komnaty se stala státní prioritou, a tak se do projektu zapojily oficiální úřady. Rusko na obnovu vyčlenilo téměř 8 milionů dolarů a práce mohly pokračovat již pod státním dohledem.

Obnova komnaty byla nesmírně náročná, protože se nezachovala žádná originální dokumentace. Restaurátoři proto museli vycházet z jediné existující barevné fotografie a řady černobílých snímků a kreseb. Aby dokázali co nejvěrněji obnovit barevnost, použili unikátní metodu: na černobílý film nafotili jednotlivé jantarové panely a následně porovnávali odstíny šedi s existujícími barevnými záběry. V některých případech museli jantar ručně přibarvovat, aby dosáhli co nejpřesnějšího vzhledu. Celkem bylo při rekonstrukci použito 350 různých odstínů jantaru.

Na foto: Jantarová komnata v Kateřinském paláci: Sadovaya 7. Pushkin, Petrohrad. Autor: GAlexandrova (CC BY-SA 4.0)

Během 90. let se však projekt ocitl ve finanční krizi – veškeré prostředky byly vyčerpány a práce byly zastaveny. Naděje na dokončení se ale brzy znovu objevila. V červnu 1999 poskytla německá firma Ruhrgas (E.ON) finanční dar ve výši 3,5 milionu dolarů, což umožnilo rekonstrukci obnovit.

Dlouho očekávaný okamžik nastal 31. května 2003, kdy byla rekonstruovaná Jantarová komnata slavnostně otevřena u příležitosti oslav 300. výročí založení Petrohradu. Slavnostní ceremonii vedli tehdejší německý kancléř Gerhard Schröder a ruský prezident Vladimir Putin.

Je nová Jantarová komnata jiná než původní?

Někteří starší návštěvníci, kteří měli možnost vidět původní Jantarovou komnatu, tvrdí, že nová verze je jasnější a působí méně harmonicky. Ředitel muzea Boris Igdalov však tento rozdíl vysvětluje: "Původní komnata byla v průběhu let několikrát natírána ochranným lakem, který tmavl vlivem oxidace. Jantar také časem vytváří na povrchu drobné trhlinky, do nichž lak pronikal, což způsobilo postupné ztmavnutí celé místnosti. Obnovená komnata tedy odpovídá spíše tomu, jak původní Jantarová komnata vypadala v roce 1701."

Fotografie původní jantarové komnaty.

Technologické výzvy rekonstrukce

Rekonstrukce Jantarové komnaty se ukázala být mimořádně náročným úkolem – nejen kvůli finančním a technickým problémům, ale také kvůli nutnosti znovuobjevit zapomenuté řemeslné techniky.

Mezi hlavní výzvy patřilo:

• Nalezení kvalifikovaných řemeslníků, kteří by dokázali precizně opracovávat jantar, odlévat bronz, vytvářet mozaiky a provádět další umělecké techniky.
• Obnovení historických metod barvení jantaru, například zahříváním nebo působením páry, což trvalo roky pokusů a omylů.
• Znovuobjevení původního lepidla, které se skládalo ze včelího vosku a jemně mletého jantaru, aby věrně odpovídalo originální technologii.

 Na foto: Jantarová komnata; Autor: jeanyfan

Nalezené části původní komnaty

Dodnes byly z původní Jantarové komnaty nalezeny tři části: Florentská mozaika, komoda a podstavec k památníku Fridricha Velikého. Mozaika i komoda se do Ruska vrátily v roce 2000, podstavec následoval v roce 2004. Všechny tyto artefakty jsou dnes součástí obnovené Jantarové komnaty.

Florentská mozaika - Tento vzácný kus jantarového umění je deska o rozměrech 55 × 70 cm, na níž je ztvárněna alegorie lidských smyslů – Čich a Hmat. Mozaika byla zabavena německou policií v roce 1996, když se objevila v kanceláři notáře Manharda Kaisera a měla být dražena za 2,5 milionu marek.

Komoda - Po nalezení florentské mozaiky se v roce 1997 do redakce německého časopisu Der Spiegel anonymně ozval muž s informací, že vlastní komodu z Jantarové komnaty. Tvrdil, že ji v roce 1978 zakoupil od firmy Kunst und Antiquitäten GmbH. Experti potvrdili její pravost, avšak přesný původ a cesta komody na trh zůstaly nejasné.

Podstavec - Posledním dosud nalezeným fragmentem je podstavec k památníku Fridricha Velikého, který byl v roce 2004 objeven v soukromé sbírce německého sběratele.

Jantarová komnata v Kateřinském paláci: Sadovaya 7. Pushkin, Petrohrad. Autor: GAlexandrova (CC BY-SA 4.0) 

Historie Jantarové komnaty v datech

Tato kapitola je souhrnem dat a událostí od vytvoření komnaty až do roku 2004.

Jantarová komnata, mistrovské dílo barokního umění, byla vytvořena v letech 1701–1713 podle návrhů architekta a sochaře Andrease Schlutera. Původně byla určena pro pruského krále, avšak v roce 1716 ji Fridrich Vilém daroval ruskému carovi Petru I. jako diplomatické gesto. Roku 1755 se komnata stala součástí Kateřinského paláce v Carském Selu, přezdívaného „ruské Versailles“.

V roce 1775 byly do jantarových rámů místo obrazů Johanna Grota zasazeny čtyři florentské mozaiky, které alegoricky znázorňovaly pět lidských smyslů – Chuť, Zrak, Sluch, Hmat a Čich. V polovině 19. století pak byla doprostřed sálu instalována zmenšená kopie pomníku Fridricha Velikého. První velká rekonstrukce proběhla v letech 1830–1833 za vlády cara Mikuláše I.

Historický význam Jantarové komnaty byl zachycen i na fotografii z roku 1917, která se dochovala dodnes. V letech 1933–1935 architekt I. Krestovskij provedl první vážnou rekonstrukci, avšak další plánované restaurátorské práce v roce 1941 překazila Velká vlastenecká válka. Německá vojska obsadila 17. září 1941 Carské Selo a o necelý měsíc později, 14. října, byly nástěnné panely komnaty odvezeny do Východního Pruska. V listopadu 1941 byla Jantarová komnata převezena na zámek v Königsbergu, kde byla od 12. dubna 1942 vystavena pro veřejnost.

V listopadu 1942 zveřejnil mnichovský časopis „Pantheon“ článek doktora Rohdeho o Jantarové komnatě, doprovázený pěti černobílými fotografiemi. V prosinci 1944 dostal Rohde od Ericha Kocha pokyn, aby našel bezpečné místo pro její ukrytí v Sasku a Durynsku. V srpnu 1944 však Königsberg zasáhl letecký útok a zámek byl vážně poškozen.

Na foto: Fragment spodního panelu Jantarové komnaty. Vědecká rekonstrukce: 1979. Khozatsky GS (autor projektu), Yertsev VP, Yertsev GP, Yertseva MG, Zhuravlev AA, Vanin AP, Grigorjeva LA, Leningrad. Původní 18. století. Berlín – Petrohrad. Kaliningradské muzeum jantaru.

Po válce se rozběhlo intenzivní pátrání po ztracené komnatě. V květnu 1945 byla do Pruska vyslána sovětská komise, která měla za úkol najít odvezené kulturní poklady. V červnu 1945 profesor Brjusov zkoumal trosky königsbergského zámku a nejprve se domníval, že Jantarová komnata shořela. Pozdější studium nalezených dokumentů však naznačovalo, že mohla být převezena do německého vnitrozemí. Pátrání pokračovalo i v roce 1946, kdy kustod muzea A. M. Kučumov spolu se S. V. Tročinským prohlédli všechny místnosti zámku. Další vyšetřování vedla od roku 1949 pátrací komise pod vedením V. D. Krolevského.

V roce 1967 byla rozhodnutím Sovětu ministrů RSFSR zřízena komise pro pátrání po Jantarové komnatě, avšak v roce 1984 byla rozpuštěna bez jasného výsledku. Naději přinesl rok 1996, kdy byla v Německu nalezena florentská mozaika „Čich a Hmat“. O rok později se podařilo objevit i komodu z původního zařízení komnaty. V roce 1999 koncern „Ruhrgas“ věnoval 3,5 milionu dolarů na dokončení její rekonstrukce. Dne 20. dubna 2000 Německo předalo Rusku některé nalezené fragmenty, včetně florentské mozaiky a komody.

Obnovená Jantarová komnata byla slavnostně otevřena v květnu 2003 v Kateřinském paláci. Pátrání však pokračovalo i nadále – v roce 2004 byl v soukromé sbírce v Německu objeven podstavec k památníku Fridricha Velikého, který byl součástí komnaty až do jejího odcizení v roce 1941. Přestože byla Jantarová komnata znovu vytvořena, originál zůstává jedním z největších nevyřešených tajemství historie.

Naše nabídka jantaru na e-shopu.