Jantar - fosilní pryskyřice nebo kámen?
Co je to jantar? Jeho vlastnosti, vznik, naleziště, druhy a barevné varianty. Jak vznikl název "jantar" a co je kopál? Naleznete v tomto článku.
Co je to jantar?
Jantar je fosilizovaná pryskyřice některých stromů stará nejčastěji 25 až 40 milionů let. Tyto zkamenělé pryskyřice jsou uloženy v nepravidelných vrstvách třetihorních písků a jílovitých břidlic. Průměrné složení jantaru je 78 % C, 10 % H a 11 % O a často i malé podíly síry a popelovin. Význačná je tu kyselina jantarová C4H6O4 v množství 3 – 8 %. Víceméně z tradice je řazen mezi minerály. Tvrdost: 2 až 3, hustota: 1 g/cm3 až 1,1 g/cm3, teplota tání: 287 až 375 °C, nekrystalický (amorfní), lesk matný nebo pryskyřičný, lom má lasturnatý, částečně rozpustný v alkoholu, éteru aj. rozpouštědlech. Třením se stává elektricky nabitým. Jantar je také výborný izolátor. Snadno hoří a příjemně pryskyřičně voní. Sicilský jantar modravě fluoreskuje. Mezi další fyzikální vlastnosti jantaru patří skutečnost, že je křehký a nápadně lehký. Potopí se ve sladké čisté vodě, ale plave na hladině mořské vody.
Vyskytuje se v přírodních deformovaných formách, jako jsou výplně v trhlinách stromů, krápníky, kapky, hlízy, valouny a zrna. Objevené formy vnitřních přírodních odlitků jantaru nám podávají důkaz o existenci pravěkých stromů nepředstavitelných rozměrů. Některé kusy jantaru váží 2-3 kg, největší známý kus váží 9,75 kg.
Vznik jantaru
Pro představu zde uvedu vznik jantaru baltského. Tento jantar začal vznikat v prehistorických dobách, a to zhruba před 50 miliony lety. V severní Evropě v těchto dobách díky náhlé subtropické klimatické změně byly vytvořeny podmínky ideální pro růst jehličnanů. Okolní teplota a vlhkost stoupla. Stromy tak díky vysoké teplotě vytvářely nadměrné sekrece pryskyřic. Stromy přirozeně produkují pryskyřici jako ochranu proti nemocem a napadení hmyzem, nebo když mají poškozenou kůru nebo byly napadeny kůrovci a podobným hmyzem. Velké výrony pryskyřice vznikaly při větších poškozeních (ulomení větve, zlomení celého stromu) při bouřkách a silném větru. Z těchto pryskyřic se pak odpařily těkavé terpeny, což mělo za následek jejich rychlé ztvrdnutí. V době povodní a dešťů byly tyto ztvrdlé pryskyřice odloupnuty a spolu s lesní půdou odplaveny do potoků, řek a moří. Než se však z pryskyřice stal jantar, musela projít různými formami transformace. Jedná se o procesy polymerace, oxidace, izomerizace, kvašení a konečný proces zrání v alkalické zemině. Tato zemina vzniká pouze v mořích a nazývá se jako "modrá" za její modro-zelené zbarvení může minerál glaukonit. Ten vzniká zvláště v klidných a mělčích vodách na šelfech s bahnitým dnem, kde většinou probíhá pomalá sedimentace při nedostatečném prokysličení vody. Bez jakýchkoliv pochybností, můžeme říci, že vznik jantaru z pryskyřice byl ovlivněn jak fyzikálními a chemickými faktory, tak změnami klimatu na časovém rozpětí milionů let.
Je důležité vědět, že baltský jantar nevznikal ze všech druhů stromů, ale pouze ze stromů pro vznik vhodných, tj. těch, které mají stabilní složení pryskyřice. Ve vědeckých kruzích je tento jehličnan známý jako Pinites Succinifera.
V Americe jantar pochází z luštěniny kurbaryl obecný (Hymenaea Courbaril, Caesalpiniaceae). V Indii z východoindické kopáloně indické (Vateria indica, Dipterocarpaceae) a v Austrálii damaroně australské (Agathis australis, Araucariaceae).
Na foto: damaroň australská (Agathis australis) z čeledi blahočetovitých (Araucariaceae).
Ložiska a naleziště jantaru
Nejbohatší ložiska baltského jantaru se nacházejí v oblasti ležící v blízkosti Baltského moře. Největší naleziště jantaru jsou umístěny na poloostrově Sambia, v Kaliningradu, v Rusku, kde se modrá půda nachází 25-40 m pod úrovní terénu. Zde se jantar těží od roku 1860.
Naleziště jantaru jsou také v Rumunsku, v Rusku, na Sicílii, Madagaskaru a všude tam, kde byly podobné podmínky vzniku. Nejstarší nálezy jsou ze spodní křídy Sibiře, Mongolska a Číny. Doposud nedostatečně prozkoumány jsou drobné úlomky jantaru z karbonských sedimentů v Illinois v USA.
Z našeho území je třetihorní jantar znám z paleocenních až eocenních hlubokomořských sedimentů bělověžského souvrství flyšového pásma Bílých Karpat. Dále se jantary vzácně nachází na severní Moravě a na Šluknovsku kam byly přineseny od Baltského moře ledovci v poslední době ledové. Kromě těchto se jantar vyskytuje v prouhelněných vrstvičkách v pískovcích na lokalitě Študlov u Valašských Klobouk.
Naše nabídka jantaru na e-shopu.
Každý druh jantaru dostal své jméno podle věku a geografické specifikace
K nejznámějším patří jantar baltský. Baltský se nazývá podle místa nejčastějšího výskytu při pobřeží Baltského moře, nejhojněji na Samlandském poloostrově (v Kaliningradské oblasti Ruska).
Sicilský jantar se stal známým jako simetite, odvozený od názvu řeky Simeto. Kanadský jantar se jmenuje cedarite, jméno je odvozené z regionu jezera Cedar, kde byl nalezen. Mexický jantar pochází ze státu Chiapas v Mexickém zálivu. Další známé názvy dle země původu jsou bornejský jantar, čínský jantar, madagaskarský jantar, japonský jantar….
Barvy a zabarvení jantaru
Jantar lze nalézt v různých barvách, jako žluto-hnědá, modrá, zelená, červená, černá, bílá nebo čirá. Barva každého kamene je jedním z hlavních faktorů, ovlivňujících jeho cenu. Nejvzácnější a velmi drahé jsou kameny zelené a modré.
Zelený jantar
Hluboký odstín zelené barvy u jantaru je velmi vzácný, takto zbarvené kameny mají mnohem vyšší cenu než kameny běžných "jantarových" barev (žlutá, oranžová). Při tepelné úpravě se zelená barva kamene stává sytější, živější a tím krásnější. U jantaru se samozřejmě vyskytují i kameny světle zelené a kameny žluto-zelené, bývají však méně ceněné jak kameny hluboce zelené.
Modrý jantar
Ještě těžší, než kameny zelené, je možné nalézt kameny modré. I přesto, že modrá barva se objevuje jen při jednom druhu světla (v jiných je kámen standardně jantarově nažloutlý), jsou šperky z těchto modrých kamenů opravdu unikátní a drahé.
Červený jantar
Stejně vzácné jako modré jsou kameny červené, ale pouze ty které mají barvy živé a v mimořádně v hlubokých, poutavých odstínech.
Bílý jantar
Klenotníky po celém světě jsou velmi ceněné kameny mléčné bílé barvy. Většina takto zbarvených kamenů obsahuje totiž nečistoty a čistě bílé jantarové kameny tvoří méně než 2 % celosvětové nabídky jantaru.
Žlutý a oranžový jantar
Čirý, žlutý až jasně oranžový jantar je zcela běžný, ale je hlavně ceněný z důvodu zachování hmyzu, peří, prehistorických živočichů a dalších inkluzí. Takto zbarvené kameny se často zasazují do stříbra, kde skvěle vypadají. Důkazem je velká oblíbenost těchto šperků u široké veřejnosti a zájem sběratelů o přírodní neupravené kameny.
Černý a hnědý jantar
Jako poslední v už tak široké paletě barev nalezneme ještě dvě barvy a to hnědou a černou. Statistiky ukazují, že černého jantaru je méně než 15% celosvětové nabídky. Tmavá jantarová barva je výsledkem velkého množství nečistot a rostlinné hmoty uvnitř stromové pryskyřice. Tyto nečistoty způsobují, že ve špatném světle se kámen jeví úplně černý. Na jasném světle však kámen získává odstíny tmavě červené nebo tmavě hnědé. Toho využívají klenotníci a většina produkce černých jantarů jde tak na výrobu originálních šperků.
Původ názvu jantar, amber a další jeho varianty ve světě
Název "jantar" používají v současné době jen slovanské jazyky, a to nejčastěji Češi a Rusové. Slovo jantar pochází z fénického "jainitar" - mořské pryskyřice. V Polsku se slovo jantar sice používá, ale jen velmi zřídka. Častěji se tam setkáte s názvem "Bursztyn", které pochází z německého "Bernstein" (hořící kámen). Stejný původ má maďarské slovo "Borostyán". Litevci mají jméno pro baltský jantar "Gintaras“ a lotyšský název je "Dzintars".
Nejrozšířenější celosvětové označení pro jantar je anglické - amber.
Slovo "amber" pochází z arabského slova "Anbár", také známý jako "Ambar" ze středověké latiny, nebo "Ambre" ve staré francouzštině. Dříve se tak nazýval vzácný druh oleje pocházejících z vorvaňů, který je známý jako "ambra". Postupem času Francouzi názvy od sebe rozlišili a dali názvy: "Ambre Gris" (šedá) - ambra (vorvaňovina) a "Ambre jaune" (žlutá) - jantar (fosilní pryskyřice).
Další označení měli Římané, kteří jantar nazývali "succinium" (kamenná šťáva) nebo řecké "elektron" pro vznikající statickou elektřinu na povrchu. Elektřina má tedy svůj název odvozený od "jantaru".
Kopál - mladý jantar
Kopál je stratigraficky mladší, tj. kvartérní až recentní (do 2 milionů let stará) tvrdá pryskyřice některých dřevin. Název vznikl ze španělského copal, převzatého z aztéckého názvu "copalli" (pryskyřice). Má medovou nebo jantarovou barvu. Některé druhy kopálu v sobě ukrývají fosilie – inkluze hmyzu. Těmito inkluzemi je známý kolumbijský kopál, který je v Andách dobýván ručně místními obyvateli. Stáří tohoto kopálu je odhadováno na 200 000 let. Podle nalezených druhů hmyzu, může být ale mnohem starší a to až několik milionů let. Protože se kopál, liší barvou, tvrdostí i vůní silic, je předpoklad, že nepochází z jednoho druhu stromu.
Kopál také vyjadřuje vyšší stupeň polymerizace pryskyřice směrem k jantaru a představuje tak přechodovou formu zrání.
Zdroj:
Kniha: Augusta, Remeš, Mauric: Úvod do všeobecné paleontologie. Melantrich, 1936
Kniha: Drahé kameny kolem nás / Doc. RNDr. Vladimír Bouška, DrSc. a RNDr. Jiří Kouřimský, CSc.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jantar
Jantar - Masarykova univerzita
Naše nabídka šperků z přírodního baltského jantaru: Šperky z jantaru