Trilobiti

Trilobiti žili v oceánech od raného kambria až do konce permu (téměř 270 milionů let). Jednalo se o skupinu prvohorních výhradně mořských členovců. Do dnešního dne jich bylo popsáno více než 22 000 druhů. Podélně mohli měřit od několika milimetrů až po více než 80 cm.

 Prodej trilobitů.

Stavba těla trilobitů

Trilobiti byli pojmenováni podle stavby svého těla, které je složeno ze tří laloků, z latinského tres = tři, lobus = lalok. Tělo měli kryto hřbetním (dorzálním) krunýřem (exoskeleton), který byl podélně rozdělen na hlavový štít (cephalon), trup (thorax) a ocasní štít (pygidium). Také v příčném směru můžeme na těle trilobitů rozlišit tři části: dvě pleurální oblasti po stranách a klenutou osu mezi nimi.

Na obr. Stavba těla trilobitů, 1) hlavový štít (cephalon), 2) trup (thorax) a 3) ocasní štít (pygidium). V příčném směru 4) a 6) dvě pleurální oblasti po stranách a 5) klenutou osu mezi nimi.

Na foto: Nádherně zachovalé pyritizované antény a nohy trilobita Triarthrus eatoni. Autor: Didier Descouens pod licencí CC BY-SA 4.0

Počátek a konec trilobitů

Trilobiti představují velmi starou skupinu živočichů a v průběhu času prošli významnou diverzifikací. Jejich evoluční historie byla ovlivněna i několika událostmi vymírání. Tyto události vedly k zániku některých jejich skupin, zatímco ty přežívající se diverzifikovaly a s unikátními adaptacemi obsadily uvolněné ekologické niky.

V prvohorách tvořili trilobiti asi 60 % známých živočichů. Rozšířili se do všech moří a oceánů tehdejšího světa a díky tomu nám dnes jejich zkameněliny pomáhají korelovat sedimenty mezi jednotlivými světadíly (např. Paradoxides je vůdčí zkamenělinou středního kambria).

Na foto: Trilobit Crotalocephalina z Maroka

Trilobiti se objevili začátkem spodního kambria a následně zažili rapidní rozvoj se vznikem stovek druhů a rodů, avšak mnohé z nich na konci tohoto období vyhynuly. Také ordovické masové vymírání nenechalo trilobity bez úhony a na konci devonu již všechny řády trilobitů kromě Proetida vymřely. Poslední druhy nakonec zmizely při hromadném vymírání na konci permu asi před 251,9 miliony lety.

Mezi nejstarší dosud objevené trilobity, pocházející z raného kambria patří Profallotaspis jakutensis nalezený na Sibiři.

Největší a nejmenší trilobit

Rozměry trilobitů se pohybují v délkách méně než 1 milimetr až po velmi velké exempláře dosahující přes 70 centimetrů. Průměrně se však trilobiti pohybují v rozsahu velikostí kolem 3 až 10 centimetrů.

Údajně nejmenším druhem trilobita je Acanthopleurella stipulae s maximem 1,5 milimetru.

Na foto: Acanthopleurella stipulae max. 1,5 mm

Největší světově známý exemplář trilobita přiřazený k Isotelus rex je dlouhý 72 cm. V roce 1998 ji našli kanadští vědci v ordovických skalách na pobřeží Hudsonova zálivu.

Na foto: Replika největšího trilobita Isotelus rex umístěná na University of Manitoba. Originální exemplář je v muzeu Manitoba. Původní exemplář byl nalezen v přílivové zóně Hudsonova zálivu. Autor: Mike Beauregard, Kanada  pod licencí CC BY 2.0 DEED

Odhaduje se však, že částečný exemplář ordovického trilobita Hungioides bohemicus nalezený v roce 2009 v Arouce v Portugalsku měl po dokončení 86,5 cm na délku.

Na foto: Obří trilobiti z břidlicového lomu Canelas. Autoři: Sá AA, Pereira S, Rábano I & Gutiérrez-Marco JC (2021). Giant trilobites and other Middle Ordovician invertebrate fossils from the Arouca UNESCO Global Geopark, Portugal. Pod licencí CC BY 2.0

Kde žili trilobiti?

Za svoji existenci trilobiti osídlili rozmanitá oceánská prostředí, od mělkých moří, šelfů a útesů až po hluboká dna oceánů. Většina trilobitů obývala mořské dno, pohybovala se po něm nebo žila na útesech. Některé druhy se ale ve vodním sloupci vznášely nebo se nechávaly unášet vodními proudy. Známe i některé volně plavající formy trilobitů.

Čím se trilobiti živili?

Trilobiti neměli kusadla, potravu si cpali do úst jakýmsi víčkem na spodní straně horního okraje hlavy. Někteří se živili detritem, jiní byli draví a napadali jiné trilobity. Někteří byli pravděpodobně býložravci, živící se na mořských řasách. Další druhy hodovaly na mořských houbách nebo mechovcích. Existovali i trilobiti, kteří filtrovali z vody plankton.

Na foto: Drotops megalomanicus (Struve, 1990) o délce 15 cm.

Životní cyklus trilobitů

Trilobiti od narození procházeli složitým individuálním vývojem, který poprvé popsal J. Barrande u kambrického druhu Sao hirsuta. Tento vývoj zahrnoval mnoho fází. Po oplození samice kladla vajíčka, ze kterých se vyvinuly larvy a ty následně procházely několika proměnami a růstovými stadii.

Tělo se nejprve rozdělilo na hlavovou a ocasní část. V další fázi vývoje se utvářely články trupu. Růst těla byl doprovázen opakovaným svlékáním krunýře (exuviace). Během svlékání se exoskeleton obvykle odděloval právě mezi hlavou a hrudníkem, což nám vysvětluje, časté nálezy těchto části samostatně, nebo sice u sebe, ale oddělené.

Na foto: Malí trilobiti o rozměrech 0,5 - 1,5 cm z Maroka

Obrovská rozmanitost trilobitů

Třída trilobitů je velmi rozmanitá, zahrnuje 10 řádů, více než 150 čeledí, přes 5000 rodů a více než 22 000 druhů. A stále jsou popisovány další druhy.

10 nejčastěji uznávaných řádů trilobitů:

1. Agnostida
2. Redlichiida
3. Corynexochida
4. Lichida
5. Odontopleurida
6. Phacopida
7. Proetida
8. Asaphida
9. Harpetida
10. Ptychopariida

Trilobiti vykazují ve svých morfologiích extrémní variabilitu. Některé druhy jsou výrazně ostnaté, zatímco jiné jsou zcela hladké. Existují druhy s obrovskýma očima a úzkými těly (Opipeuterella), což naznačuje jejich adaptaci na život v otevřeném oceánu. Velké oči jsou výhodné i pro prostředí s dobře osvětlenými vodami plnými predátorů. Naopak, jiné druhy trilobitů jsou zcela bez očí, mají široká těla a jsou přizpůsobeni pro život v hloubkách na tmavém oceánském dně.

Oči u trilobitů

Zlepšení zraku bylo klíčovým evolučním tlakem v mořském prostředí, což vedlo k rychlému vývoji nových forem života během kambrické exploze.

Trilobiti měli oči složené, počet jednotlivých čoček se lišil; někteří jich měli tisíce, zatímco jiní měli jednu čočku a u řádu Agnostida byla většina bez očí.

Agnostidi však nejsou všemi vědci považováni za trilobity. Někteří autoři je řadí do skupiny v blízkosti korýšů, a to kvůli absenci lícních švů, odlišné stavbě končetin, nepřítomnosti očí a řadě dalších znaků. Mnoho autorů je však za trilobity považuje a tvrdí, že se jedná o trilobity sic vysoce specializované.

Na foto: Kambrický trilobit Agnostida, Peronopsis sp. z Utahu, USA o velikost cca 8 mm

V případě několika druhů trilobitů došlo během evoluce k sekundární ztrátě očí, což zahrnuje jejich zmenšení i úplné vymizení. Stalo se to i u např. podřádu Phacopina, který byl původně znám pro své velmi velké a dobře vyvinuté oči.

Stáčení trilobitů

Trilobiti byli schopni se stáčet do klubíčka. Toto chování je časté u příbuzných rodů Phacops a Reedops. Toto stočení pravděpodobně sloužilo jako ochrana měkké břišní části těla před predátory, zejména dravými hlavonožci a primitivními rybami. I přesto, že stáčení krunýře mohlo poskytovat určitou ochranu, bylo poměrně málo účinné, neboť se předpokládá, že dravé ryby byly jednou z příčin vymírání trilobitů.

Na foto: Stočený trilobit Reedops sp.

Rozdíl mezi trilobity Reedops a Phacops

• Zástupci rodu Reedops se vyznačují zašpičatělou a hladkou glabelou.
• Phacops má výrazně klenutou hlavu s velkou glabelou. Povrch glabely je granulovaný (zrnitý).

Na foto: Trilobit Phacops sp.

Naleziště trilobitů

Fosilie trilobitů se nacházejí po celém světě. V Čechách a na Moravě, zejména v oblasti Barrandienu. Poměrně velké množství (45) nových druhů trilobitů bylo také objeveno a naleziště byla zmapována severovýchodně od Brna (Hády, lom Mokrá) profesorem Ivo Chlupáčem.

Evoluční vývoj trilobitů trval více než 270 milionů let, což z nich činí jednu z nejdéle žijících skupin organismů na naší planetě a úžasná diverzita jednu z nejoblíbenějších skupin mezi sběrateli zkamenělin.

Podívejte se naši nabídku trilobitů.