Pteranodon

Pteranodon "bezzubé křídlo" patří mezi nejznámější ptakoještěry (pterosaury), kteří kdy obývali Zemi. Žili v období svrchní křídy, přibližně před 86 až 84 miliony let, a jejich fosilie byly nalezeny na území dnešních Spojených států, zejména v Kansasu, Wyomingu, Alabamě, Nebrasce a Jižní Dakotě. První vědecký popis tohoto rodu provedl v roce 1876 americký paleontolog Othniel Charles Marsh.

Pteranodon se pyšnil rozpětím křídel v rozmezí 6 až 7 metrů a řadil se tak mezi největší známé létající obratlovce své doby. Jeho spodní čelist dosahovala délky až 1,25 metru, avšak na rozdíl od svých předchůdců byl zcela bezzubý. Tento znak mu umožňoval efektivnější lov ryb, které tvořily hlavní složku jeho potravy.

Jedním z nejvýraznějších znaků Pteranodona byl dlouhý hřeben na hlavě. Tento výrůstek, který byl mnohem větší u samců než u samic.

Život v blízkosti moří

Pteranodoni byli přizpůsobeni životu v přímořských oblastech, především v okolí Velkého vnitrozemského moře, které se v období svrchní křídy rozkládalo na území dnešní Severní Ameriky. Pravděpodobně se živili rybami a dalšími mořskými živočichy, které lovili přímo z hladiny vody. Vědci se domnívají, že se při chytání kořisti ponořovali podobně jako dnešní mořští ptáci, například pelikáni.

Pteranodoni nebyli vždy na vrcholu potravního řetězce - často se stávali kořistí dravých mořských tvorů např. žraloků rodu Squalicorax a Cretoxyrhina, protože některé fosilie pteranodonů nesou stopy po zubech těchto predátorů.