Orhoceras - rovný roh

Jako "orthoceras" se obecně označují vyhynulí nautiloidní hlavonožci s přímou kuželovitou schránkou (ortokonem). Rod Orthoceras byl po dlouhou dobu používán jako taxon odpadkového koše, a to pro mnoho druhů nautiloidů s rovnou schránkou. Nedávný výzkum jejich vnitřních struktur však ukázal, že se ve skutečnosti jedná o živočichy patřící do celé řady čeledí, a dokonce i do různých řádů.

Naše nabídka "Orthoceras"

Přísně vzato je nyní název Orthoceras platný pouze pro rod Orthoceras zastoupený jediným druhem Orthoceras regulare (Schlotheim 1820). Ten pochází z ordovických vápenců Baltského moře ve Švédsku a sousedních oblastí, jako jsou Rusko, Ukrajina, Bělorusko, Estonsko a Litva.

Orthoceras Maroko

Na komerčním trhu se nejčastěji setkáváme s devonskými "orthocery" z Maroka. Zbytky jejich zkamenělých schránek tam v některých oblastech tvoří mocné polohy hornin, tzv. orthocerové vápence. Ty nejčastěji slouží k výrobě dekoračních předmětů známých ze specializovaných obchodů a burz. V těchto vápencích jsou zastoupeny různé rody fosilních hlavonožců (např. Michelinoceras a Arionoceras). Jejich vzájemné rozlišení není ani pro odborníky jednoduché. Pro tyto zkameněliny se tak nadále používá obecné označení "Orthoceras".

"Orthoceras" obecně

Nautiloidní hlavonožci s přímou kuželovitou schránkou byli velmi úspěšní během éry prvohor, kdy ve velkém množství osídlili všechny oceány. V období siluru měly dokonce jejich schránky horninotvorný význam. První „orthoceři“ pocházejí z období ordoviku. Některé druhy přežily událost velkého vymírání v permu, aby nakonec vyhynuly během období triasu.

Název "orthoceras" v překladu znamená "rovný roh", což odkazuje na jejich charakteristickou dlouhou, rovnou, kuželovitou skořápku s kruhovým průřezem. Vlastní živočichové žili uvnitř své skořápky, rozdělené na jednotlivé komůrky. Měkké tělo hlavonožce žilo vždy v posledním (velkém) segmentu kuželovité schránky. Jak tělo rostlo, přidával se ke skořápce další a další segment. Starou "obytnou komoru" od nové oddělovala stěna zvaná septa. Všechny komory byly vzájemně propojené sifonální trubicí, která umožňovala regulovat tlak plynu v komůrkách, a tím i nadnášení živočicha ve vodním sloupci. Další možnou funkcí bylo její naplnění vodou a následné nucené vytlačení, čímž by živočich dosáhl rychlého pohybu vzad, podobně jako současné chobotnice nebo sépie.

Orthoceři byli s největší pravděpodobností dravci útočící ze zálohy. Mladší a menší jedinci mohli být v pohybu aktivnější, ale u větších se předpokládá, že aktivními plavci nebyli a pravděpodobně se plazili po mořském dně podobně jako moderní chobotnice. Ti úplně největší mohli zůstávat na dně, aniž by měnili polohu.

K uchopení kořisti používali chapadla vyrůstající ze základny hlavy podobně jako u moderních loděnek. U základny těchto chapadel se pak do těla kořisti zakousl tvrdý keratinózní zobák. Předpokládá se, že byl dostatečně silný na to, aby rozdrtil exoskelet nebo skořápku kořisti. Potravu orthocerů tvořili menší měkkýši, trilobiti a bezčelistnaté ryby.

Největší "orthoceras"

Rozměrově byli "orthoceras" velmi rozmanití. Některé druhy měly délku jen několik centimetrů, ale největší exempláře dosahovaly až několika metrů. V současnosti je za největšího (podle délky ve fosilním záznamu) považován exemplář Endoceras giganteum uchovaný v Muzeu srovnávací zoologie (Harvard, USA), který měří tři metry. Nejnovější odhad uvádí jeho úplnou délku 5,7 metru.

Na foto: zkameněliny Endoceras, Přírodovědné muzeum Milán, autor: Ghedoghedo

Ve starší literatuře byl za největšího nautiloida považován Cameroceras s délkou krunýře asi 6 metrů, nebo dokonce 11 m. Pozdější studie však ukazují, že tyto velké druhy nepatří do rodu Cameroceras. 

Naše nabídka "Orthoceras"