Mamut srstnatý (Mammuthus primigenius)
Mamut srstnatý dnes představuje jednoho z nejznámějších a nejpopulárnějších tvorů pravěku. Pojďme se podívat na tohoto titána doby ledové podrobněji.
- Vědecká klasifikace
- Rozměry
- Vyhynutí mamutů
- Naklonování mamuta
- Mamutí stoličky - zuby
- Mamutí kly
- Mamutí slonovina - mamutovina
- Mamut a člověk
- Předmostí u Přerova (archeologická lokalita)
- Nález mamutího klu v Přerově II. - Předmostí
- Lov mamutů
Naše nabídka mamutoviny.
Srstnatý mamut (Mammuthus primigenius) byl mohutný savec, který se vyvinul v období svrchního pleistocénu a stal se typickým obyvatelem tundry a chladných stepí Eurasie a Severní Ameriky. Dosahoval výšky až 4,3 metru a jeho charakteristickým znakem byla dlouhá rezavě hnědá srst, která mu pomáhala přežít v extrémně chladném klimatu. Kromě hustého osrstění ho proti mrazu chránila silná vrstva podkožního tuku, dosahující tloušťky přes 8 centimetrů.
Vědecká klasifikace
- Říše: Animalia - živočichové
- Kmen: Chordata - strunatci
- Třída: Mammalia - savci
- Řád: Proboscidea - chobotnatci
- Čeleď: Elephantidae - slonovití
- Rod: Mammuthus - mamut
Jeho tělo bylo uzpůsobeno náročným podmínkám doby ledové. Měl dlouhé, zahnuté kly a vysokou hlavu s výrazným hrbolem. Za hlavou se nacházel nápadný hrb, za nímž se jeho hřbet prudce svažoval dolů. Ve srovnání se současnými slony byl jeho trup poněkud kratší. Strava mamutů se skládala především z větviček jehličnatých stromů, vrb, bříz a olší, ale také z různých stepních rostlin. V letních měsících, kdy byla potrava dostupná v hojné míře, si mamuti vytvářeli tukové zásoby, které jim pomáhaly přečkat zimu.
Díky extrémním podmínkám, ve kterých žili, se jejich těla často dochovala ve velmi dobrém stavu. V sibiřském permafrostu byly nalezeny celé mršiny mamutů, na nichž bylo možné zkoumat nejen jejich kostru, ale i měkké tkáně, kůži a dokonce obsah žaludku.
V době ledové obývali mamuti severní, střední i západní Evropu, Severní Ameriku a severní Asii. V Evropě vyhynul před 21 000 - 14 000 lety, kdy byly datovány nálezy z Velké Británie, na Sibiři ještě přežívali do doby před 10 000 lety. Nejdéle se mamuti udrželi na Wrangelově ostrově, kde žili až do období 2500–2000 let před naším letopočtem.
Rozměry
Většinou se mamuti považují za mnohem větší než dnešní sloni. Tato chyba dokonce vedla k používání slova „mamutí“ ve stejném smyslu jako „obrovský“. Největší z mamutů, mamut císařský (Mammuthus columbi imperator) z Kalifornie, sice v kohoutku dosahoval výšky maximálně 4 metrů a mamuti vážili i 6 až 8 tun.
Na obrázku: mamut císařský (Mammuthus columbi)
Největším druhem vůbec byl zřejmě Mammuthus sungari, dosahující výšky přes 5,3 metru. [2] Většina populace mamuta žijícího v poslední době ledové však dosahovala "pouze" velikosti současných afrických slonů a trpasličí mamuti z Wrangelova ostrova byli vysocí jen okolo 1,8 metru.
Vyhynutí mamutů
Mamuti žili v travnatých stepích a tundrách. Proti drsnému klimatu byli vybaveni silnou tukovou vrstvou a dlouhou srstí, která měla černohnědé až rezavé zabarvení.
Fragmenty mamutích klů a stoliček naleznete na e-shopu v sekci mamut.
Náhlá změna klimatu, se kterou přišly intenzivnější zimní sněhové srážky, však mamutům nevyhovovala a je možné, že stála za jejich vyhynutím. Mamuti totiž žili v době, kdy klima ve střední Evropě i Asii mělo drsný kontinentální charakter se studenými zimami, ale s malým srážkovým úhrnem.
Díky malé sněhové pokrývce si mamuti v zimě přilepšovali spásáním trávy, která se nacházela pod nehlubokým sněhem. Při zvýšených zimních srážkách, a tedy vysoké vrstvě sněhu, však už potravu nalézt nedovedli a několik takových zim následujících po sobě stačilo jejich stáda zcela zdecimovat.
K vyhynutí mamutů jistě také přispěl nadměrný lov pravěkými lidmi, u kterých mamutí maso tvořilo značnou část jídelníčku. Jistě zde byly i další faktory, které vyhynutí zapříčinily, ale tyto dva (změna klimatu a nadměrný lov) jsou dnešní vědou uváděny jako nejzásadnější.
Naklonování mamuta
Některé zprávy ze světa naznačovaly, že díky perfektnímu zachování mamutích těl v permafrostu (trvale zmrzlá půda), bude možné pravěké mamuty naklonovat (geneticky zkřížit s dnešními příbuznými - slony). Zpětným křížením by tak bylo možné se postupem času velmi přiblížit k podobě mamutů, kteří zemi obývali v dávných dobách. Naneštěstí všech příznivců doby ledové se ukázalo, že dosud nalezené zbytky byly vždy značně rozložené a není z nich možno získat kvalitní genetický materiál.
Mamutí stoličky - zuby
Mamuti byli býložravci a živili se převážně travinami, které jsou nejen objemnou, ale i velmi tuhou potravou. Aby se s ní jejich zuby dokázaly vypořádat, byly výrazně přizpůsobené k drcení a mělnění. Mamuti měli velké třenové zuby a mohutné stoličky s vysokou korunkou, které jim umožňovaly efektivně rozmělnit rostlinnou potravu před jejím polknutím.
Každý mamutí zub se skládal z příčných destiček, neboli lamel, které tvořil dentin a které byly kryty odolnou sklovinou. Mezi jednotlivými lamelami se nacházel cement, což zajišťovalo pevnost a odolnost zubů vůči extrémnímu zatížení při žvýkání. Zajímavostí je, že na rozdíl od většiny savců, jejichž zuby vyrůstají vertikálně, mamutí chrup přirůstal postupně zezadu směrem dopředu. Jakmile se přední zub opotřeboval natolik, že už nebyl funkční, postupně se vylomil a byl nahrazen novým, který se posunul na jeho místo.
Tento způsob výměny zubů najdeme i u dnešních slonů, kteří jsou blízkými příbuznými mamutů. Vzhledem k tomu, že mamutí čelisti byly poměrně krátké, měl každý jedinec v jednu chvíli v čelisti pouze jeden funkční zub nahoře a jeden dole na každé straně. Tento unikátní mechanismus umožňoval mamutům efektivně zpracovávat velké množství potravy po celý jejich život.
Velkou mamutí stoličku o rozměrech 33 x 19 x 10 cm, kterou vidíte na fotografii, naleznete v expozici muzea v Třebíči. Zub mamuta v expozici byl nalezen u Bučovic na Vyškovsku a do sbírek třebíčského muzea jej daroval akademik Jaromír Koutek, který se v Třebíči narodil.
Mamutí kly
Mamutí kly patří k nejcharakterističtějším znakům mamutů. Ve skutečnosti jde o značně zvětšené horní řezáky, které vyrůstaly u samců i samic. Největší dosud nalezené exempláře pocházejí z oblasti řeky Kolyma v Rusku a dosahovaly úctyhodné délky 4,9 metru při hmotnosti 84 kilogramů. Průměrná délka klů však byla podstatně menší – u samců se pohybovala mezi 2,4 a 2,7 metru, zatímco u samic dosahovala 1,5 až 1,8 metru.
Mamutí mláďata se rodila s „mléčnými kly“, které se prořezávaly přibližně v šesti měsících života. Tyto dočasné kly však nevydržely dlouho - kolem jednoho a půl roku věku vypadávaly a byly nahrazovány trvalými kly. Ty pak rostly po celý život mamuta rychlostí 2,5 až 15 centimetrů ročně. Struktura klů je dobře patrná na příčném řezu, kde je možné pozorovat soustředné vrstvy, které přibývaly postupně podobně jako letokruhy u stromů.
Na foto: průřez mamutím klem o průměru 74 mm
Zajímavým rysem mamutích klů je přítomnost ohlazené plochy na jejich spodní straně, která mohla dosahovat délky až 30 centimetrů. Tento jev se podobá opotřebení pozorovanému u nosorožců a naznačuje, že mamuti své kly aktivně využívali k odhrnování sněhu při hledání potravy. Tento přizpůsobivý způsob získávání potravy jim pomáhal přežít i v drsných podmínkách doby ledové.
Mamutí slonovina - mamutovina
Na Sibiři se kromě zmrzlých těl mamutů nachází také velké množství mamutích klů - mamutoviny. Ta je obchodním artiklem již po mnoho století. Na rozdíl od slonoviny (se kterou je zakázáno obchodovat) je mamutovina brána jako její relativně dostupná náhrada. Až na výjimky v USA je možno s mamutovinu obchodovat po celém světě. Mamutovinu lze totiž jednoduchými metodami rozlišit od slonoviny současných chobotnatců.
Níže video s ukázkou řezu mamutím klem a mamutoviny tzv. kůry.
V současné době jsme svědky vysoké poptávky po mamutovině z Číny (a jiných asijských zemí), s rostoucí poptávkou roste i její cena.
Mamutovinu nakupujeme v EU a vlastníme certifikát o pravosti.
Mamut a člověk
Mamuti migrovali za pastvou ve stádech, podobně jako dnešní sloni afričtí. Na migračních stezkách na ně čekali pravěcí lidé a hojně mamuty lovili. Že mamut nebyl pro pračlověka vzácnou kořistí, dokazují hojné nálezy mamutích kostí v okolí tehdejších lidských sídlišť. V Česku jde např. o lokalitu Předmostí u Přerova.
Předmostí u Přerova (archeologická lokalita)
Předmostí u Přerova patří mezi nejvýznamnější archeologické lokality spojené s lovci mamutů na území střední Evropy. Už od pradávna se zde nacházely mamutí kosti a celkové množství nalezených pozůstatků je ohromující. Odborníci zde identifikovali přibližně tisíc mamutích jedinců, což svědčí o tom, že tato zvířata byla klíčovým zdrojem potravy a materiálu pro tehdejší obyvatele. Kromě mamutích kostí se našly i početné pozůstatky dalších zvířat, včetně vlků, lišek, zajíců, sobů a dokonce i vzácných obřích jelenů rodu Megaloceros giganteus.
Lidé v Předmostí zanechali nejen kosti a nástroje, ale také unikátní projevy paleolitického umění. Celkový počet evidovaných kamenných nástrojů přesáhl 41 tisíc kusů a mezi nejčastější patřily hroty, škrabadla, rydla a drobné pracovní pomůcky. Nalezeny byly také vzácné broušené nástroje, které se v této době vyskytovaly jen velmi zřídka. Archeologové se domnívají, že mamutí kosti byly široce využívány nejen k výrobě nástrojů, ale také ke stavbě přístřešků. Konstrukce obydlí byla pravděpodobně kombinací dřeva, kůží a velkých mamutích kostí, přičemž některé z nich měly i vyvrtané otvory.
Většina kosterních pozůstatků byla objevena v odpadních jamách, což dokládá, jak intenzivně tehdejší lidé využívali dostupné zdroje. Lidé v Předmostí žili v táborech, která mohla mít kolem 100 až 150 členů. Podobné sídlištní struktury se nacházejí nejen na Moravě, ale i ve východní Evropě, například na slavném nalezišti Kostěnki u Donu.
Nálezy mamutích kostí nejsou ani dnes v této lokalitě nemožné, jako příklad uvádím nález z roku 2007.
Nález mamutího klu v Přerově II. - Předmostí
K objevu došlo počátkem října 2007 během záchranného archeologického výzkumu Muzea Komenského v Přerově. Místem nálezu byl pozemek domu na adrese Tylova 20 v jihozápadní části Předmostí, v blízkosti zlomového svahu sprašového návrší. V hloubce 80 cm pod současným povrchem byl odhalen fragment mamutího klu mimořádných rozměrů – dochovaná část měřila 190 cm na délku a 25 cm na šířku. Odhaduje se, že celý kel mohl dosahovat délky až 3,5 až 4 metry a patřil mamutovi ve věku 40 až 50 let.
Zajímavostí tohoto nálezu je, že byl učiněn izolovaně, tedy bez přítomnosti dalších archeologických artefaktů. Na základě dalších indicií jej lze zařadit do období 30 000 až 20 000 let před současností, tedy do doby gravettienu – kultury spojené s pravěkými lovci mamutů. Ti si v této oblasti budovali sezónní tábořiště, přičemž nejvýznamnější z nich se nacházelo na lokalitě Skalka v Předmostí, vzdálené přibližně 350 metrů severovýchodním směrem od místa nálezu. Nově objevená lokalita se tak nachází na jihozápadním okraji centrální části Skalky, která byla v minulosti silně poškozena těžbou vápence a hlíny.
Vyzdvižení klu bylo technicky náročné, neboť se nacházel ve vrstvě silně provlhčené minerálními vodami, což komplikovalo jeho stabilizaci a následné ošetření. Speciálně vyrobené technické prostředky umožnily úspěšné vyzvednutí klu dne 12. října 2007. Poté byl dočasně uložen v archeologickém pracovišti v Předmostí, kde proběhla jeho první konzervace a další restaurátorské práce.
Velký počet nalezených kostí v lokalitě Předmostí umožnil sestavit model kostry mamuta, který dnes stojí v pavilonu Anthropos v Brně.
Na foto: Rekonstrukce kostry mamuta podle nálezu kostí z Předmostí.
Lov mamutů
Lov mamutů byl dlouho zahalen tajemstvím a doprovázen představami o důmyslných pastích, do kterých pravěcí lidé tato obří zvířata naváděli. Podle dřívějších teorií měli lovci hloubit rozsáhlé jámy, jež zakrývali větvemi a zelení, aby do nich mamuti spadli. Archeologické nálezy však takové pasti nikdy nepotvrdily a zároveň zůstává nejasné, jak by tehdejší lidé dokázali vytvořit dostatečně velkou jámu i přesvědčit mamuta, aby do ní vstoupil. Současné výzkumy proto předpokládají, že lov byl mnohem dynamičtější a spočíval v přímém útoku dobře organizovaných loveckých skupin. Tito lovci pravděpodobně využívali koordinované strategie, v nichž kombinovali zbraně, spolupráci a znalost terénu, aby mamuta přemohli a úspěšně skolili.
Na obr. přebal knihy: Lovci mamutů - román z pravěku
Naši nabídku fragmentů klů a zubů naleznete v e-shopu.