Hyracotherium - Eohippus

Hyracotherium byl malý savec z řádu lichokopytníků (Perissodactyla), který žil v období eocénu. Běžně je známý také pod názvem Eohippus, který mu přidělil americký paleontolog O. C. Marsh. Tito primitivní kopytníci obývali Severní Ameriku a Evropu během rané fáze eocénu, geologického období trvajícího přibližně od 56 do 33,9 milionu let před současností.

Hyracotherium dosahovalo výšky v ramenou přibližně 30 až 60 cm, v závislosti na konkrétním druhu. Tělo bylo štíhlé a dobře stavěné, s relativně delšími zadními končetinami než předními. Tato asymetrie naznačuje, že bylo přizpůsobeno běhu, na který pravděpodobně spoléhalo při útěku před predátory.

Bylo to býložravé zvíře, které se živilo bylinami, keři a výhonky mladých stromů. Mohlo následovat sezónní migrace, aby mělo v různých ročních obdobích dostatek potravy. Některé teorie naznačují, že Hyracotherium mohlo mít pruhovanou srst, která mu sloužila jako maskování v hustém lesním podrostu, kde žilo. Velké špičáky mohly sloužit jako obranná zbraň nebo při bojích samců o samice.

Hyracotherium je považováno za blízkého předka všech lichokopytníků, což je skupina savců zahrnující koně, nosorožce, tapíry a další vyhynulé rody. Je nejstarším známým předkem dnešních koní a počátečním článkem „koňského rodokmenu“. Jeho přímým následovníkem byl rod Orohippus, který se od Hyracotheria lišil především chrupem a dalšími drobnými anatomickými rozdíly.

První fosílie Hyracotheria byla objevena v Anglii roku 1841 paleontologem Richardem Owenem, který ji kvůli chrupu považoval za pozůstatky primáta, později damana, a proto dostala jméno Hyracotherium. V roce 1876 byla v americkém Wyomingu nalezena téměř celá kostra podobná koním, nazvaná Eohippus. Později se zjistilo, že jde o stejný druh jako Hyracotherium, a podle pravidla priority je tudíž platným rodovým jménem právě Hyracotherium.