Dunkleosteus

Dunkleosteus ("Dunkleova kost") patřil mezi pancířnatce (Placodermi). Žil před více než 358 až 382 miliony let, během období devonu. Dunkleosteus byl jedním z největších a nejstrašidelnějších dravců prvohor. V době, kdy se žraloci teprve vyvíjeli, neměl Dunkleosteus v mořích prakticky žádnou konkurenci.

Odhady velikosti Dunkleostea se v průběhu let značně lišily. Nejnovější analýzy naznačují, že největší exempláře mohly dosahovat délky 4 až 5 metrů a vážit mezi jednou až čtyřmi tunami. Dřívější odhady sahaly až k 10 metrům.

Dunkleosteus patřil mezi pancířnaté ryby vybavené masivními kostěnými destičkami pokrývajícími hlavu a hruď. Tito dravci postrádali klasické zuby, místo toho však disponovali prodlouženými čelistními kostmi tvořícími ostré výčnělky připomínající tesáky.

Na foto: Model hlavy dunkleosteuse v Muzeu ve Vídni

Dunkleosteus byl vrcholovým predátorem devonských moří. Jeho mohutné čelisti a ostré kostěné výčnělky byly dokonale přizpůsobeny k drcení a trhání kořisti. Dunkleosteus také pravděpodobně mohl využívat rychlého otevření a zavření čelistí k vytvoření podtlaku, tedy sací síly, která nasávala okolní vodu i s potenciální kořistí. Z fosilních záznamů přepokládáme, že se Dunkleosteové uchylovali i ke kanibalismu a napadali jedince stejného druhu. Dokládají to nezhojená zranění na pancířích některých exemplářů a je možné, že souboje mezi těmito obřími dravci nebyly neobvyklé.

Síla skusu čelistí Dunkleostea se odhaduje na 6000 až 7400 newtonů. Pro srovnání uvádím, že žralok bílý disponuje sílou skusu přibližně 1800 newtonů.

Nástup velkých predátorů, jako byl Dunkleosteus, měl velký vliv na vývoj a přežití ostatních mořských živočichů. Kořist musela nově vyvinout lepší obranné mechanismy a menší predátoři byli nuceni specializovat se na lovení menší kořisti nebo přijmout jiné strategie přežití.

Na obr.: Kyjonožec a v pozadí Dunkleosteus

Dunkleosteus byl poprvé objeven amatérským paleontologem Jayem Terrellem v roce 1867 poblíž jezera Erie v Ohiu a pojmenovaný v roce 1956 po paleontologovi Davidu Hosbrooku Dunkleovi. Zkameněliny Dunkleostea byly poté ještě nalezeny v Severní Americe, Evropě a severní Africe, což naznačuje, že tito predátoři byli rozšířeni po celé severní polokouli.

Naše nabídka zkamenělin.