Archaeopteryx lithographica
Pro každého, kdo se zajímá o pravěká zvířata, je Archaeopteryx známý pojem. Je to díky tomu, že byl dlouhou dobu považován za mezičlánek přechodu mezi plazy a ptáky. Dnešní věda však už pokročila a u archaeopteryxe je mnoho nových informací. Pojďme se na ně podívat.
Archaeopteryx znamená „staré křídlo“, tento rod lze považovat za nejznámější zkamenělinu praptáka či lépe řečeno ptákům podobného neptačího dinosaura žijícího koncem jury. Žil asi před 151 až 148 miliony roky v místě současného jihovýchodního Německa (v Bavorsku okolo měst Eichstätt a Solnhofen), fosilie archaeopteryxe byly nalezeny v současnosti už proslavených solnhofenských litografických vápencích. Jako potravu měl ryby, kraby, bezobratlé a možná též malé savce. Jeho délka byla cca 40 až 50 cm a hmotnost asi 0,8 až 1 kg.
Podívejte se naši nabídku zkamenělin.
Archaeopteryx lithographica
V roce 1860 byl v litografickém vápenci nedaleko bavorského Eichstättu objeven otisk ptačího pera, který naznačoval, že ptáci existovali už v období jury. O rok později byl v lomech v Solnhofenu nalezen téměř kompletní zkamenělý exemplář tohoto tvora, jenž dostal jméno Archaeopteryx lithographica. Tento vzácný nález se stal důkazem evolučního propojení mezi plazy a ptáky. Archaeopteryx měl některé rysy plazů, například ozubené čelisti, tři drápovité prsty na předních končetinách a dlouhý ocas tvořený dvaceti obratli. Na rozdíl od dnešních ptáků mu chyběly duté kosti, které umožňují efektivnější let. Přesto se mu v mnohém podobal - jeho tělo bylo pokryto peřím a čelisti měly zobákovitý tvar.
Od 60. let minulého století jsme si díky ilustracím Zdeňka Buriana představovali praptáky jako pestrobarevné tvory s odstíny modré a zelené. Tato představa přetrvávala půl století, než na 71. výroční konferenci v Las Vegas vystoupil student Brownovy univerzity Ryan Carney a přinesl nový pohled na archeopteryxe - popsal ho jako elegantního tvora zahaleného do decentní černi.
Na obr.: Archaeopteryx na obálce knihy - Pravěké ptactvo - Josef Augusta a Zdeněk Burian
Archaeopteryx lithographica obýval husté araukariové a cykasové háje v blízkosti pobřežních lagun, které se ve svrchní juře rozprostíraly na území dnešního Bavorska. Tento raný prapták nebyl přizpůsoben životu na otevřených prostranstvích, protože postrádal obranné mechanismy, jako jsou pevné pancíře, velká tělesná velikost či dravé schopnosti. Naopak, v lesním prostředí nacházel bezpečí mezi křovinami a vysokými stromy, kam se mohl skrýt před predátory.
Způsob pohybu archaeopteryxe byl zřejmě kombinací skákání, běhu a šplhání. Jeho zadní i přední končetiny, opatřené třemi drápy, mu umožňovaly obratně šplhat po kmenech stromů, což mu poskytovalo únikovou strategii v případě nebezpečí. Ačkoli byl vybaven peřím, nebyl pravděpodobně schopný dlouhého letu, spíše se pohyboval pomocí klouzavého plachtění z větve na větev.
Přestože někteří badatelé uvažovali o tom, že mohl trávit více času na březích lagun a hledat potravu v bahnitých nánosech, život v hustých hájích se zdá být nejpravděpodobnější. Stromy a keře mu poskytovaly úkryt i dostatek potravy, zatímco otevřená pobřeží představovala pro tohoto křehkého tvora příliš velké riziko.
Archaeopteryx je v současnosti dáván do samostatné čeledi, někteří vědci jej ale považují za vývojově odvozeného od teropodního dinosaura (klad Deinonychosauria), který je příbuzen některým pernatým dinosaurům z oblasti Liao-ningu v Číně. Tuto domněnku bylo možno vyslovit při objevu rodu Xiaotingia, který je příbuzný a pochází ze stejného místa, jeho nález je z roku 2011. Nové studie (r.2011) ale uvádějí, že Archaeopteryx byl blíž vývojové linii ptáků - Avialae (ve studii z roku 2013 k ní vědci přiřadili také rod Xiaotingia), a může být proto právem nazýván primitivním praptákem.
Nyní rozeznáváme tři základní druhy archaeopteryxe: A. lithographica, A. siemensii a A. bavarica.
Polský paleontolog Andrzej Elzanowski v roce 2001 stanovil nový rod pro největšího exempláře z těchto archeopteryxů, rod nazval Wellnhoferia. Ne všichni paleontologové ale s touto navrženou změnou souhlasí.
Lze zcela jasně říct, že když měl velmi ostré zuby a na dlouhých nohou drápy, evidentně musel být masožravec a nemusel se živit jen hmyzem. Stejně jako současní ptáci kladl vejce do hnízd a asi je i zahříval, pokud se mláďata nevyklubala. Hnízda si stavěl asi na stromě či na skále a mladé tak úspěšněji chránil před predátory.
První fosilii archaeopteryxe nalezli vědci roku 1860 v Bavorsku - otisk jeho pera, odtud název A. bavarica, to jest bavorský. Do současnosti jsme objevili cca 8 fosilií těchto pravěkých zvířat, všechny bez výjimky jsou nálezy z okolí Eichstättu a Solnhofenu, v Bavorsku, v Německu. Nejatraktivnější nález, tzv. berlínský exemplář, vystavili v Museum für Naturkunde.
Na foto.: Archaeopteryx lithographica v Museum für Naturkunde in Berlin. Autor: H. Raab, dostupné pod licencí CC BY-SA 3.0
Roku 2010 vědci zveřejnili studii, která uvádí, že minimálně jedna zkamenělina Archeopteryxe měla stopy původních chemických látek ve zkamenělém peří. Tyto látky byly objeveny spektrální analýzou. Další studie též z roku 2010 uvádí, že Archeopteryx a čínský teropod Kaudipteryx svá pera měla tenká a vyvinutá nedostatečně pro aktivní let a dobří letci teda nebyli.
To vede vědce k úvahám, zda křídla těchto raných opeřenců nesloužila spíše jiným účelům. Mohla například pomáhat při lovu – poskytovala stín při chytání ryb nebo usnadňovala srážení hmyzu. Místo vzdušného pohybu mezi korunami stromů tedy mohla být hlavním přínosem křídel zlepšení přístupu k potravě.
Jak na archaeopteryxe nahlíželi paleontologové v roce 1983 si můžete přečíst v ukázce z Knihy o pravěku. Je tam také obraz od Zdeňka Buriana, jak Archeopteryx šplhá do koruny stromu a také detail hlavy s ozubenými čelistmi.
Archaeopteryx lithographica byl dlouho považován za přechodný článek mezi dinosaury a moderními ptáky. Novější výzkumy však ukázaly, že jeho způsob letu se od dnešních ptáků výrazně lišil. Zatímco ptáci používají k pohybu křídel mohutné prsní svaly upnuté na hřeben prsní kosti, u archaeopteryxe se hlavní létací svaly připojovaly ke kosti vidličné. Tento rozdíl naznačuje, že technika letu musela být zcela odlišná od té, kterou známe u současných ptáků.
Na základě těchto poznatků paleontolog John Ostrom a další odborníci dospěli k závěru, že archaeopteryx pravděpodobně nebyl přímým předkem ptáků. Místo toho mohl představovat samostatnou vývojovou linii létajících obratlovců, která se vyvinula nezávisle vedle ptakoještěrů a skutečných ptáků. Tato teorie by mohla vysvětlit i skutečnost, že fosilie archaeopteryxe byly dosud nalezeny pouze na jediném místě – v jurských vápencích německé oblasti Solnhofen.
Podívejte se naši nabídku zkamenělin.