Stratigrafická tabulka

Mezinárodní stratigrafická tabulka rozděluje minulost Země na jednotlivá období. V horní části tabulky jsou období nejmladší a pod nimi postupně řazena období starší. Jména stratigrafických jednotek se v češtině píší (na rozdíl od angličtiny) s malým počátečním písmenem. Podbarvení odpovídá barvám předepsaným pro geologickou mapu světa.

Mezinárodní stratigrafická tabulka v češtině a formátu pdf je k plnému zobrazení (stažení) zde: stratigraficka-tabulka-2021-CZ.

Mezinárodní stratigrafická tabulka - přehled

V horní části jsou období nejmladší a pod nimi postupně řazena období starší. 

Neformální jednotky a jednotky doposud nepojmenované jsou v tabulce psány kurzívou. Pro absolutní stáří hranic fanerozoických jednotek bez ratifikovaného GSSP nebo bez přesného absolutního datování je použit symbol (~).

Celosvětovou platnost stratigrafické tabulky zajišťuje Mezinárodní stratigrafická komise. Nejnovější verzi tabulky naleznete na stránce stratigraphy.org včetně různých jazykových mutací, českou verzi nevyjímaje. Českou verzi má na starosti Česká stratigrafická komise.

Vývoj stratigrafické tabulky

Stratigrafická tabulka vznikala již v průběhu 19. století a původně byla založena na principu superpozice a pravidla stejných zkamenělin. Roku 1880 odhadoval stáří Země Alfred Russel Wallace na 400 milionů let. Ve druhé polovině 19. století lord Kelvin podle tehdejších výpočtů chladnutí Země spočítal, že planeta nemůže být starší než 40 milionů let. Jasno v tom udělalo až objevení metody určování stáří hornin pomocí radioaktivity na přelomu 19. a 20. století, které poskytlo prostředky pro odvození stáří skutečného oproti domnívanému. První výpočty touto metodou směřovaly k miliardám let a v 50. letech 20. století bylo stáří Země stanoveno na 4 550 milionů let (Ma).

Alexander Josef Bernard v knize Obrázky z pravěku země české (1898) napsal: "Máme-li tedy ustanoviti věk některých takových vrstev, díme prostě: Vrstvy dolejší jsou starší vrstev hořejších. Avšak za přispění zkamenělin můžeme bezpečně určiti, zdaž na př. určité vrstvy české jsou téhož věku jako některé vrstvy anglické - t. j., zdali v téže době se usadily vrstvy anglické jako vrstvy české. Jestliže totiž v anglických vrstvách najdeme tytéž zkameněliny jako v českých vrstvách aneb alespoň zkameněliny blízce příbuzné, pak můžeme bezpečně a rozhodně prosloviti, že oboje vrstvy, i anglické i české, usadily se v jedné a téže době, že jsou stejného věku."

Princip superpozice

Princip superpozice poprvé formuloval dánský přírodovědec Niels Stensen, známý také jako Nicolaus Steno, v 17. století. Princip superpozice uvádí, že v nezvrásněných sedimentárních vrstvách leží mladší vrstvy nad staršími. To znamená, že každá vrstva sedimentu je mladší než ta pod ní a starší než ta nad ní. Tento koncept umožňuje geologům určovat relativní stáří hornin a rekonstruovat geologickou historii oblasti.

Při aplikaci principu superpozice je důležité brát v úvahu, že jeho platnost není univerzální. V některých případech mohou geologické procesy, jako jsou tektonické pohyby, způsobit převrácení nebo deformaci vrstev, což vede k porušení původního uspořádání. V takových situacích je nutné použít další metody a principy, například analýzu fosilií nebo radiometrické datování, k přesnému určení stáří a posloupnosti vrstev.

Na foto: Grand Canyon, pohled na geologické vrstvy, které zachycují minulost naší planety

Pravidlo stejných zkamenělin

Pravidlo stejných zkamenělin, formulované anglickým geologem Williamem Smithem, je základním principem stratigrafie. Toto pravidlo vychází z principu superpozice a evoluční teorie a umožňuje určovat relativní stáří usazených hornin na základě fosilního obsahu. Pokud se ve vrstvách na různých místech nacházejí stejné fosilie, lze tyto vrstvy považovat za stejně staré. Tento přístup je zásadní pro geologické mapování a rekonstrukci historie Země, protože umožňuje propojit geologické formace i na velké vzdálenosti a sestavit souvislý časový záznam vývoje života na naší planetě.

Na obr.: Princip biostratigrafické korelace na základě pravidla stejných zkamenělin (Ondřej Bábek - Historická geologie)