Více
    Registrace
    Domů / Paleontologie / Proterozoikum (starohory)

    Proterozoikum (starohory)

    Proterozoikum neboli starohory je období prekambria, které datujeme do období před 2,5 miliardami až 542 milióny let. Ve spodním proterozoiku již známe doklady o existenci velkých kontinentů a dochází k prvnímu známému zalednění, další zalednění se opakuje v samotném závěru proterozoika. Vznikají štíty, tabule a středy dnešních kontinentů. V důsledku pokračujícího vrásnění se zhruba někde na hranici středního a svrchního proterozoika objevuje první známý superkontinent Rodinie.

    Superkontinent Rodinie

    Rodinie vznikla asi před 1,3 miliardami let a rozpadla se před 750 milióny let na Laurentii, Východní a Západní Gondwanu, Sibiř, Baltiku, Kongo a mikrokontinenty Patagonii a Západní Arábii.

    Mapa starověkého superkontinentu Rodinia:

    Rodinia_superkontinent

    Na obr.: Navrhovaná rekonstrukce superkontinentu Rodinia před 750 miliony let se zvýrazněnými orogenními* pásy starými 1,1 miliardy let. Červené tečky ~ 1,3-1,5 Ga A type granit. Rekonstrukce je založena na „tradičním“ modelu zobrazeném a diskutovaném v Meert & Torsvik, 2003 (který je zase založen na Dalziel, 1997 a Torsvik et al., 1996 - druhá práce výslovně uvádí věk 750 Ma). Zdrojový obrázek mapy zde.

    *Orogeneze, volně přeložena do češtiny jako horotvorba či horotvoření, správněji a v užším smyslu tektogeneze je poměrně rychlý geologický proces, při kterém většinou vlivem procesů deskové tektoniky vznikají pásemná pohoří.

    Život v proterozoiku (starohorách)

    V proterozoiku jsou důkazy o existenci života stále vzácné. S určitostí je možné tvrdit, že v tomto období existovaly prokaryotní (bezjaderné) organismy, jako jsou bakterie a sinice. Došlo k velkému rozvoji stromatolitů, které známe již z archaika.

    stromatolity

    Na foto: stromatolity (Austrálie)

    Poté došlo k významnému rozvoji eukaryotních organismů, mezi něž patřily především řasy. Tyto jednoduché fotosyntetizující organismy významně přispívaly k produkci kyslíku v atmosféře. Kromě toho se v proterozoických břidlicích hojně vyskytovaly mikroskopické objekty známé jako akritarchy. Tyto trnité a nepravidelně kulovité struktury byly pravděpodobně rozmnožovacími cystami řas, případně sloužily jako ochranné útvary, které umožňovaly přežití v nepříznivých podmínkách. Přítomnost těchto fosilních záznamů naznačuje, že řasy měly v této době významný evoluční a ekologický vliv.

    Grypania spiralis

    Za dosud nejstarší zjištěný jaderný organizmus je považována fotosyntetizující řasa Grypania spiralis nalezená v r. 1992 v horninách souvrství Iron u Empire Mine v Michiganu (USA).

    Grypania_spiralis

    Na foto.: řasa Grypania spiralis, Dosahuje velikosti až několika centimetrů. Autor: Xvazquez (CC BY-SA 3.0)

    Bangiomorpha pubescens

    Ve starohorách se objevuje první známý pohlavně se množící organismus - červená řasa Bangiomorpha pubescens. Jedná se zároveň o nejstarší známý příklad organismu patřícího do existujícího kmene. Fosilie řasy Bangiomorpha pubescens byla nalezena na ostrově Somerset v Kanadě a silně připomíná současnou červenou řasu Bangia. Sexuální reprodukce zvýšila genetické variace, což vedlo ke zvýšené rychlosti evoluce a diverzifikaci eukaryot.

    Rozvoj mnohobuněčných

    V nejvyšším období proterozoika dochází k významnému rozmachu pravděpodobně mnohobuněčných organismů, které jsou označovány jako ediakarská fauna. Tyto prastaré formy života představují jednu z největších záhad paleontologie, protože je obtížné je zařadit do jakéhokoli z dnes známých kmenů organismů. Jejich vztah k živočišné říši není jednoznačný a vědci si nejsou jisti jejich skutečnou povahou. Existují dokonce teorie, podle nichž některé z těchto fosilií nemusí představovat mnohobuněčné organismy, ale spíše stopy pohybu dávných tvorů, takzvané ichnofosilie, nebo dokonce pozůstatky gigantických jednobuněčných prokaryot.

    Ediakarská fauna

    Ediakarská fauna představuje soubor prehistorických organismů, které obývaly Zemi před více než 550 miliony let. Jejich existence se vyznačovala absencí predátorů a také chybějící bilaterální symetrií, což je vlastnost typická pro pozdější živočichy. Ačkoliv většina ediakarských organismů zmizela před nástupem kambria, některé jejich vzácné formy přetrvávaly ještě do tohoto období.

    Více informací, včetně jednotlivých zástupců naleznete v dalším článku.