Ediakarská fauna

Ediakarská fauna je pojmenovaná po slavném Australském nalezišti Ediacara. Byla velmi rozmanitá, bizarní a nepodobala se ničemu, co známe dnes. Většinou se jednalo o přisedlé mnohobuněčné organismy, často ve tvaru disku nebo terče, které na Zemi žily v období před asi 635 až 542 miliony lety. Fosilie těchto organismů nacházíme na několika lokalitách po celém světě, kromě již zmíněné Austrálie, je bohaté naleziště na březích Bílého moře v Rusku, Namibii, Anglii nebo v Číně. V ČR nebyli zástupci ediakary zatím nalezeni.

Život v ediakarském moři. Autor: Ryan Somma

U většiny zástupců edikarské fauny dodnes nevíme, co jsou vlastně zač. Považovány byli za řasy, lišejníky nebo obří prvoky. Některé z těchto fosilií jsou jednoduché bloby, jejichž interpretace je velmi složitá a mohou představovat téměř cokoli. Některé jsou zase jako žahavci, červi nebo členovci s měkkým tělem. Další patří zřejmě k již vyhynulému kmenu. Z ediakary jsou známé také ichnofosilie (zkameněliny stop) pravděpodobně vytvořené červovitými zvířaty plazícími se po bahně (např. Yilingia spiciformis).

Během ediakary žili i někteří zástupci moderních taxonů, jako houbovci, červené a zelené řasy, protisté, bakterie a byli popsáni také možní členovci.

Vymizení ediakarské fauny - první masové vymírání

Edikarská fauna zanikla při rychlém rozvoji živých organismů známém jako kambrická exploze. Pro vymizení ediakarské fauny mohlo hrát roli: rozpad superkontinentu Rodinie, stroupající hladiny oceánů (vytváření mělkých moří), nedostatek živin, kolísání složení vzduchu včetně kyslíku a oxidu uhličitého či změny chemického složení oceánů. Zřejmě poslední zástupci ediakarské fauny jsou vzácně objevováni ve vrstvách ze středního kambria starých 510 až 500 milionů let, avšak dřívější komunity zanikly na konci ediakary a zanechaly po sobě pouze otisky kdysi prosperujícího ekosystému. [1]

Zobrazení ediakarské fauny podle ilustrátora Johna Sibbicka

Na konci prekambria a na začátku kambria tak došlo na Zemi k prvnímu masovému vymírání druhů.

Zástupci ediakarské fauny

Níže naleznete vybrané zástupce ediakarské fauny. Úplný seznam naleznete na stránkách anglické wikipedie zde.

Dickinsonia

Dickinsonia patří bezesporu mezi ikonické zástupce ediakarské fauny. 

Na obr.: Dickinsonia dva zástupci až 1,5 m v průměru.

Jednalo se o oválný, plochý organismus, který dorůstal bezmála půldruhého metru. Až do roku 2018 se s jistotou nevědělo, zda to byl živočich, houba nebo lišejník. Vědci z Australské národní univerzity však v roce 2018 uvedli studii, při které zkoumali organické molekuly uchované na fosilii a zjistili, že jde o molekuly živočišného tuku, a tedy Dickinsonia byla ve skutečnosti zvíře. [2]

Charnia

Charnia další z největších fosilií ediakarské fauny, přičemž některé vzorky dosahují délky až jednoho metru; kompletní vzorky jsou bohužel vzácné. 

Na foto: zkamenělina Charnia (20 cm), Autor: Verisimilus

Charnia je perovitá, dvoustranně symetrická a připomíná zpevněný list, jehož jednotlivé lupeny se navzájem dotýkají po celé své délce. „Lupeny“ nasedají na středovou svislou osu pod úhlem zhruba 45° a jsou členěny do pravidelných drobných oddílů. V případě, že by šlo o organismus blízký pérovníkům, byly by tyto komůrky nejspíše osídleny polypy. [3]

Na obr.: Charnia podle Nobu Tamury.

Charnia byla poprvé objevena ve střední Anglii. Časově i geograficky je to nejrozšířenější ediakarská fosilie. Byla nalezena i v Austrálii, severním Rusku, na Newfoundlandu a také severní Sibiři, což z ní činí relativně kosmopolitní organismus. Neexistuje žádný důkaz ohledně jejich vnitřní anatomie, a proto ji lze těžko umístit do současného fylogenetického stromu. Nejčastější, avšak někdy zamítanou teorií, je, že tito tvorové získávali živiny z okolní mořské vody pomocí osmotrofie nebo osmózy.

Cyclomedusa

Cyclomedusa je nejběžnější a nejrozšířenější diskovitá zkamenělina ediakarské fauny. Zkameněliny jsou velké od několika milimetrů do přibližně jednoho metru v průměru. Dříve byly zařazeni jako zástupci žahavců, medúz nebo sasanek.

Na foto: zkamenělina cyclomedusa, autor: Verisimilus

V současnosti bylo mnoho těchto fosilií identifikovaných jako mikrobiální kolonie, jiné mohou být "pouze" škrábanci vzniklými otáčením organismů kolem jejich „stonku“, který je poutal k mořskému dnu. Některé znaky, pomocí kterých by šlo druh lépe identifikovat, často chybí, protože se obyčejně zachovala pouze spodní část organismu. [1]

Haootia quadriformis

Haootia je považován za nejstarší zvíře se svaly. Objevena byla v roce 2008 v Newfoundlandu ve východní Kanadě a formálně byla popsána v roce 2014. Organizace asi 5 cm velkého těla odpovídá rysům moderních žahavců.

Na obr.: Haootia quadriformis, autor: Nobu Tamura

Obecné jméno Haootia je odvozeno od slova "Haoot", což v Beothukském jazyce znamená "démon". Specifický název quadriformis pochází z latiny: quadri = "čtyřikrát", a formis = „forma“ odkazující k čtyřúhelníkové symetrii těla. 

Obamus coronatus

Obamus coronatus je drobný, asi 1,0 cm velký vějířkovitý měkký organismus ve tvaru torusu. Jedná se o fosilii s nejasným zařazením (incertae sedis). Pravděpodobně šlo o přisedlé bentické stvoření žijící s jedním koncem těla zastrčeným do nebo pod druhým koncem.

Na obr.. Obamus coronatus (cca 1,0 cm), autor: Nobu Tamura

Název Obamus coronatus (Dzaugis et al., 2018) odkazuje na amerického prezidenta  Baracka Obamu a cornatus což znamená „věnec“, odkazuje na torus nebo prstencový tvar fosilií.

Spriggina

Spriggina je známa převážně z jižní Austrálie. Organismus měl půlměsícovou hlavu a četné segmenty zužující se k zadnímu konci. Je možné rozlišit hlavový a ocasní konec.

Na foto.: zkamenělina Spriggina Floundensi (měřítko v mm). Autor: Merikanto

Obvykle bývá přirovnávána k mořským mnohoštětinatým červům či považována za prvotního trilobita. Její přesný původ je nejasný. Je možné, že již byla dravá, pokud by to tak skutečně bylo, tak by byla jedním z prvních predátorů. Pojmenována je po objeviteli fosilií ediakarské fauny Reginaldu Spriggovi. [4]

Na obr.: Spriggina, autor: Nobu Tamura

Tribrachidium heraldicum

Tribrachidium je bizarně působící organismus ve tvaru disku s triradiální symetrií. Zařazení není zatím jisté, navrženy byly vzdálené vztahy buď s korály a sasankami nebo s ostnokožci.

Na obr.: Tribrachidium, autor: Nobu Tamura

Pteridinium 

Pteridinium je poměrně běžné na letním pobřeží Bílého moře a bylo také nalezeno v Austrálii, Namibii a Severní Karolíně. Vůbec ale nevíme, co to bylo. Pteridinium mělo podlouhlé žebrované tělo a pravděpodobně žilo bentickým způsobem. 

Na foto.: zkamenělina Pteridinium, Autor: Ghedoghedo

Parvancorina 

Parvancorina z latinského parva ancora (malá kotva), byl malý organismus ve tvaru kotvy, který žil na mořském dně. 

Obr.: zkamenělina Parvancorina minchami, exemplář muzea Jižní Austrálie P49380. Měřítko = 1 cm. Obrázek z Coutts et al. (2016). Zdroj: ediacaran.org

Parvancorina byla navržena jako předchůdce živých členovců (skupina zahrnující moderní kraby, krevety a hmyz), avšak její fylogenetické umístění je v současné době nejisté. [5]

Na obr.: rekonstrukce Parvancorina, autor Nobu Tamura

Kimberella

Kimberella upoutala v poslední době velkou pozornost. Původně se předpokládalo se, že se jedná o medúzu (Cubozoa). Tento výklad byl ale založen na malém počtu vzorků z jižní Austrálie.

Na obr.: Kimberella, Autor: Oleg Kuznetsov - 3depix

Nedávno našly týmy vědců z Paleontologického ústavu Ruské akademie věd v Moskvě a UCMP mnoho dobře zachovaných a velkých (až tři centimetry širokých!) vzorků Kimberella z ruské oblasti Bílého moře. Nové vzorky byly studovány Dr. Michailem A. Fedonkinem a Dr. Benem Wagonerem. Ti prokázali, že Kimberella byla bilaterálně symetrické zvíře, které mělo tuhé části. 

Na foto.: zkamenělina Kimberella quadrata, Autor:Masahiro miyasaka

Fedonkin a Wagoner usoudili, že Kimberella měla pravděpodobně tvrdou skořápku, a tak by to byl nejspíše měkkýš. Tomu nasvědčují i ichnofosilie připomínající stopy po radule, které jsou spojeny právě s Kimberellou.

Vývoj rekonstrukcí Kimberella dle různých autorů v průběhu času. Autoři: Wade, Jenkins, Fedonkin, Waggoner, Simonetta and Ivantsov

Yilingia spiciformis

V roce 2019 přišli čínští vědci s objevem nového červovitého druhu dvojstranné souměrnosti, který byl pojmenován Yilingia spiciformis a žil na konci období ediakary. Pozůstatky tohoto druhu byly objeveny na konci fosilizovaných stop, které vytvořil. [6]

Zdroj, citace a odkazy:

• [1] Ediakarská fauna na wiki
• [2] Vědci objevili nejstarší zvíře na Zemi. Žilo před 550 miliony let. Aktuálně.cz
• [3] Charnia na wiki
• [4] Spriggina na wiki
• [5] Parvancorina na ediacaran.org
• [6] Červ žil dřív než všichni dinosauři světa. Našla se nejstarší fosilie tvora
• Padesát let ediakarské fauny? Pátrání po původu fosilií s tělesnou konstrukcí připomínající žíněnku
• Nezlomná Dickinsonia
• Dickinsonia na wikipedii
• První masové vymírání druhů měli na svědomí „inženýři ekosystému“

Podívejte se naši nabídku zkamenělin.