Ediakarská fauna

Ediakarská fauna je pojmenovaná po slavném Australském nalezišti Ediacara. Byla velmi rozmanitá, bizarní a nepodobala se ničemu, co známe dnes. Většinou se jednalo o přisedlé mnohobuněčné organismy, často ve tvaru disku nebo terče, které na Zemi žily v období před asi 635 až 542 miliony lety. Fosilie těchto organismů nacházíme na několika lokalitách po celém světě, kromě již zmíněné Austrálie, je bohaté naleziště na březích Bílého moře v Rusku, Namibii, Anglii nebo v Číně. V ČR nebyli zástupci ediakary zatím nalezeni.

Život v ediakarském moři. Autor: Ryan Somma CC BY-SA 2.0

U většiny zástupců edikarské fauny dodnes nevíme, co jsou vlastně zač. Považovány byli za řasy, lišejníky nebo obří prvoky. Některé z těchto fosilií jsou jednoduché bloby, jejichž interpretace je velmi složitá a mohou představovat téměř cokoli. Některé jsou zase jako žahavci, červi nebo členovci s měkkým tělem. Další patří zřejmě k již vyhynulému kmenu. Z ediakary jsou známé také ichnofosilie (zkameněliny stop) pravděpodobně vytvořené červovitými zvířaty plazícími se po bahně (např. Yilingia spiciformis). Během ediakary žili i někteří zástupci moderních taxonů, jako houbovci, červené a zelené řasy, protisté, bakterie a byli popsáni také možní členovci.

Vymizení ediakarské fauny - první masové vymírání

Edikarská fauna zanikla při rychlém rozvoji živých organismů známém jako kambrická exploze.

Klíčovou roli v jejich zániku mohlo sehrát několik faktorů. Jedním z významných procesů byl rozpad superkontinentu Rodinie, který vedl ke změnám v oceánských proudech a prostředí. Se stoupající hladinou moří se vytvořila rozsáhlá mělká moře, která mohla ovlivnit dostupnost živin nezbytných pro přežití těchto organismů. Kromě toho docházelo k výrazným změnám ve složení atmosféry, zejména v koncentracích kyslíku a oxidu uhličitého. Dalším významným faktorem byly chemické proměny oceánů, které mohly ovlivnit životní podmínky v mořském prostředí.

I když někteří zástupci ediakarské fauny přežili až do středního kambria, tedy přibližně před 510 až 500 miliony lety, většina těchto organismů zanikla již na konci ediakary. Jejich existenci dnes připomínají pouze fosilní otisky zachované ve starých horninách, svědectví o kdysi prosperujícím ekosystému, který ustoupil dynamickému rozvoji života v období kambrické exploze.

Zástupci ediakarské fauny

Níže naleznete vybrané zástupce ediakarské fauny. Úplný seznam naleznete na stránkách anglické wikipedie zde.

Dickinsonia

Dickinsonia patří bezesporu mezi ikonické zástupce ediakarské fauny. 

Na obr.: Dickinsonia dva zástupci až 1,5 m v průměru.

Tento podivuhodný tvor měl oválný, plochý tvar a mohl dorůstat délky až 1,5 metru. Po dlouhá desetiletí vedly jeho fosilie vědce k otázkám o jeho pravé podstatě - nebylo jasné, zda šlo o živočicha, houbu nebo lišejník. Průlom přinesla až studie vědců z Australské národní univerzity v roce 2018. Ti zkoumali organické molekuly zachované v fosilii a objevili v ní stopy cholesterolu, typického pro živočišné organismy. Tento nález potvrdil, že Dickinsonia nebyla houbou ani rostlinou, ale skutečným živočichem.

Zajímavostí je, že tělo Dickinsonie bylo tvořeno segmenty uspořádanými do pravidelných pásů, což naznačuje jistou formu organizace tělní stavby. Přesto stále není jasné, ke kterému vývojovému stromu života přesně patřila. Některé teorie ji spojují s nejstaršími předky žahavců či plochých červů, ale stále jde o otevřenou otázku.

Charnia

Fosilie Charnie se našly na několika kontinentech, včetně Evropy, Austrálie a Severní Ameriky, patří mezi nejrozšířenější a nejlépe dochované důkazy o životě v předkambrické éře. Největší objevené exempláře dosahují až jednoho metru délky. Kompletní fosilie nacházejí jen vzácně. Časově i geograficky je to nejrozšířenější ediakarská fosilie. 

Na foto: zkamenělina Charnia (20 cm), Autor: Verisimilus (CC BY-SA 3.0)

Tvar těla Charnie připomíná zpevněný list nebo pírko, s pravidelně uspořádanými laloky, které nasedají na centrální osu pod úhlem přibližně 45 stupňů. Tato bilaterální symetrie ji odlišuje od jiných fosilií té doby. Vzhledem ke své struktuře byla Charnia kdysi mylně považována za příbuznou mořských pérovníků, avšak absence jakýchkoliv důkazů o polypech či jiných specializovaných orgánech naznačuje, že její biologická klasifikace zůstává nejasná.

Na obr.: Charnia podle Nobu Tamury.

Záhadou zůstává i způsob jejího získávání živin. Na základě dostupných fosilních stop se předpokládá, že Charnia byla přisedlý organismus žijící na mořském dně v hlubokých vodách, kde sluneční světlo nedosáhlo. Nemohla tedy využívat fotosyntézu, a proto se nejčastěji spekuluje o osmotrofii schopnosti absorbovat organické látky přímo z mořské vody. Tato teorie však není jednoznačně potvrzena a stále existují alternativní hypotézy o její výživě.

Cyclomedusa

Cyclomedusa je jednou z nejčastěji nacházených diskovitých zkamenělin ediakarské fauny. Její velikost se pohybuje od několika milimetrů až po přibližně jeden metr v průměru.

Na foto: zkamenělina cyclomedusa, autor: Verisimilus (CC BY-SA 3.0)

Původně byla považována za žahavce, konkrétně za medúzy nebo sasanky, avšak novější výzkumy ukazují, že mnohé z těchto zkamenělin mohly být ve skutečnosti mikrobiální kolonie. Některé struktury označované jako Cyclomedusa mohou být také výsledkem mechanických stop, například škrábanců vzniklých pohybem organismů ukotvených ke dnu pomocí stonkovitého útvaru. Identifikace tohoto druhu je často obtížná, protože se obvykle dochovala pouze spodní část organismu, což ztěžuje přesnější určení jeho biologické příslušnosti.

Haootia quadriformis

Haootia je považován za nejstarší zvíře se svaly. Objevena byla v roce 2008 v Newfoundlandu ve východní Kanadě a formálně byla popsána v roce 2014. Organizace asi 5 cm velkého těla odpovídá rysům moderních žahavců.

Na obr.: Haootia quadriformis, autor: Nobu Tamura

Obecné jméno Haootia je odvozeno od slova "Haoot", což v Beothukském jazyce znamená "démon". Specifický název quadriformis pochází z latiny: quadri = "čtyřikrát", a formis = „forma“ odkazující k čtyřúhelníkové symetrii těla. 

Obamus coronatus

Obamus coronatus je drobný, asi 1,0 cm velký vějířkovitý měkký organismus ve tvaru torusu. Jedná se o fosilii s nejasným zařazením (incertae sedis). Pravděpodobně šlo o přisedlé bentické stvoření žijící s jedním koncem těla zastrčeným do nebo pod druhým koncem.

Na obr.. Obamus coronatus (cca 1,0 cm), autor: Nobu Tamura

Název Obamus coronatus (Dzaugis et al., 2018) odkazuje na amerického prezidenta  Baracka Obamu a cornatus což znamená „věnec“, odkazuje na torus nebo prstencový tvar fosilií.

Spriggina

Fosilie Sprigginy byly nalezeny především v Jižní Austrálii. Tento tvor měl protáhlé, segmentované tělo, které se směrem k zadnímu konci zužovalo, a nápadnou půlměsícovitou hlavu. Díky těmto rysům bývá často srovnáván s mnohoštětinatými červy nebo dokonce s ranými trilobity, i když jeho přesné evoluční zařazení zůstává nejisté.

Na foto.: zkamenělina Spriggina Floundensi (měřítko v mm). Autor: Merikanto (CC BY-SA 3.0)

Spriggina mohla být jedním z prvních predátorů v historii života na Zemi. Přestože přímé důkazy o její dravosti chybí, její tělesná stavba naznačuje schopnost aktivního pohybu a možná i predátorské chování. Organismus byl pojmenován na počest geologa Reginalda Sprigga.

Na obr.: Spriggina, autor: Nobu Tamura

Tribrachidium heraldicum

Tribrachidium je bizarně působící organismus ve tvaru disku s triradiální symetrií. Zařazení není zatím jisté, navrženy byly vzdálené vztahy buď s korály a sasankami nebo s ostnokožci.

Na obr.: Tribrachidium, autor: Nobu Tamura

Pteridinium 

Pteridinium je poměrně běžné na letním pobřeží Bílého moře a bylo také nalezeno v Austrálii, Namibii a Severní Karolíně. Vůbec ale nevíme, co to bylo. Pteridinium mělo podlouhlé žebrované tělo a pravděpodobně žilo bentickým způsobem. 

Na foto.: zkamenělina Pteridinium, Autor: Ghedoghedo (CC BY-SA 3.0)

Parvancorina 

Parvancorina, tajemný obyvatel dávných moří, je fosilní organismus, jehož název pochází z latinského parva ancora, což znamená „malá kotva“. Parvancorina měla charakteristický tvar připomínající kotvu a její fosilie byly nalezeny především v Austrálii a Rusku.

Na obr.: rekonstrukce Parvancorina, autor Nobu Tamura

Jedním z hlavních otazníků spojených s tímto organismem je jeho fylogenetická příslušnost. Někteří vědci ji navrhují jako raného předka členovců, což je skupina zahrnující kraby, krevety, hmyz a další druhy s článkovaným tělem a končetinami. Tato hypotéza vychází ze strukturální podobnosti Parvancoriny s pozdějšími členovci, především díky její symetrii a charakteristickému hřbetnímu útvaru, který mohl mít podobnou funkci jako exoskelet. Přesto její přesné zařazení zůstává nejisté, protože chybí jednoznačné důkazy o přítomnosti kloubních končetin či jiných typických znaků členovců.

Kimberella

Kimberella upoutala v poslední době velkou pozornost. Původně se předpokládalo se, že se jedná o medúzu (Cubozoa). Tento výklad byl ale založen na malém počtu vzorků z jižní Austrálie.

Na obr.: Kimberella, Autor: Oleg Kuznetsov - 3depix (CC BY-SA 4.0)

Nedávno našly týmy vědců z Paleontologického ústavu Ruské akademie věd v Moskvě a UCMP mnoho dobře zachovaných a velkých (až tři centimetry širokých!) vzorků Kimberella z ruské oblasti Bílého moře. Nové vzorky byly studovány Dr. Michailem A. Fedonkinem a Dr. Benem Wagonerem. Ti prokázali, že Kimberella byla bilaterálně symetrické zvíře, které mělo tuhé části. 

Na foto.: zkamenělina Kimberella quadrata, Autor:Masahiro miyasaka (CC BY-SA 4.0)

Fedonkin a Wagoner usoudili, že Kimberella měla pravděpodobně tvrdou skořápku, a tak by to byl nejspíše měkkýš. Tomu nasvědčují i ichnofosilie připomínající stopy po radule, které jsou spojeny právě s Kimberellou.

Vývoj rekonstrukcí Kimberella dle různých autorů v průběhu času. Autoři: Wade, Jenkins, Fedonkin, Waggoner, Simonetta and Ivantsov (CC BY-SA 4.0)

Podívejte se naši nabídku zkamenělin.