Co je fosilie?
Slovo fosilie má původ v latinském fossilis - vykopaný. To pochází od fodere (příčestí trpné fossum) - kopat, hrabat. V češtině se gramaticky správně píše slovo fosilie bez čárky, může se však vyslovovat krátce i dlouze.
Definice slova fosilie
Fosilie (zkameněliny) jsou pozůstatky pravěkých organismů, které se nám dochovaly do současnosti. Zkamenělinou (tzv. fosilií) může být jak otisk v kameni (nepravá fosilie), tak kosti dinosaurů, či zkamenělé kmeny dávných stromů. Jedná se o jakýkoliv, ať už celý, anebo neúplný pozůstatek živočišného či rostlinného původu starší více než 10 000 let (Pleistocén a dříve). Pozůstatek nám musí však podávat alespoň základní představu o tvaru a stavbě pravěkého organismu. Fosilie jsou hmotné doklady existence života, který byl v geologické minulosti na naší planetě.
Další definice pro fosilie:
- Zkameněliny neboli fosilie jsou zbytky organismů nebo stopy po jejich životní činnosti, které se zachovaly z minulých geologických dob a od jejichž vzniku uplynula nejméně jedna geologická perioda.
- Fosilie jsou v širším slova smyslu zkamenělé i nezkamenělé zbytky a otisky jiných než recentních (soudobých) organismů nebo jejich stopy a výkaly.
- Fosilie, zkamenělina, tj. zbytek nebo přírodní otisk odumřelého organismu zachovalý v sedimentu. Nejčastěji to jsou různě tvrdé části těl (schránky, zuby, kosti aj. ), v jemnozrnných sedimentech se mohou zachovat i otisky měkkých částí těl.
Nejznámějšími fosiliemi jsou pozůstatky pravěkých živočichů (amonitů, trilobitů, dinosaurů...).
Na foto: micromelerpeton, Perm, Bad Kreuznach, Deutschland
Rozdělení fosilií podle velikosti:
- makrofosilie - viditelné pouhým okem; jejich studiem se zabývá makropaleontologie
- mikrofosilie - mikroorganismy, pyl; jejich studiem se zabývá mikropaleontologie
Klasifikace fosilií podle míry zachovalosti / přeměny:
Fosilie jsou obvykle ne zcela přesně chápány jen jako zkameněliny (petrefakty) organismů, které prošly procesem zkamenění (petrifikací). Proces fosilizace může mít různý průběh, který je však zásadní a odráží se v míře zachovalosti fosilie.
Pravé fosilie
Pravé fosilie jsou zachovalé nepřeměněné (nebo jen málo přeměněné) zbytky organismů. V jejich složení nedošlo k podstatným změnám v důsledku fosilizačních procesů. Nejčastěji se dochovávají tvrdé části organismů kosti, zuby, nezměněné schránky, skořápky vajec, krunýře.
U mumií se však může dochovat i měkká tkáň. Mumie jsou fosilie vzniklé rychlým vysušením těla organismu, často jsou takové fosilie nacházeny v jeskyních. Pseudomumie jsou zase živočichové zachovaní jinak než vysušením (zmrznutím, konzervací v prostředí bažin). Posledním druhem mumií jsou fyziologické mumie. Jedná se o části organismů ztracené už za jejich života (parohy, kopyta,...)
Fosilie v širším slova smyslu
U takto zachovaných fosilií došlo k nahrazení jejich původních schránek nebo tkání jinou minerální látkou, a to dokonce i opakovaně (původně pyritické fosilie mohou v oxidačních podmínkách přejít na limonitizované atd.).
- Jádro - sediment vyplňuje vnitřní prostor schránky. Vyplní-li sediment celý vnitřní prostor schránky, jádro se pak označuje jako jádro úplné, v opačném případě nedojde k vyplnění celé schránky (sedimentu stojí v cestě např. přepážky ve fragmokonu u hlavonožců) a vzniká jádro neúplné. Rozpouštěla-li se schránka v nezpevněném sedimentu a na povrchu jádra se otiskne skulptura povrchu schránky, pak tento způsob zachování se nazývá jádro skulpturní . Někdy (u plochých krunýřů trilobitů) se na povrchu jejich jader prolínají struktury jádra vnitřního i struktury povrchu krunýře a vzniká jádro složené.
- Otisk - znázorňuje charakter vnějšího povrchu organismu, např.zachovaného jako jádro. Jedná se tedy o protiotisk (útvar konkávní). Z čistě deskriptivního hlediska se otisk označuje jako negativ a jádro (či zachovaná schránka) jako pozitiv (má konvexní reliéf).
- Výlitek - jedná se o jádro v širším slova smyslu. Po vytvoření jádra (vnitřního) a po rozpuštění schránky vznikne mezi jádrem a protiotiskem dutina. Jestliže se vyplní sedimentem nebo fosilizačním minerálem, vznikne výlitek.
- Odlitek - vznikne vyplněním dutiny po schránce i jejího vnitřního prostoru.
Diagram znázorňující různý způsob fosilizace schránky mlže, vznik jádra a skulpturního jádra.
- schránka částečně pohřbená v sedimentu;
- schránka úplně pohřbená a vyplněná sedimentem;
- hmota schránky je rozpuštěna a zmizí;
- vzniklé jádro a otisk;
- prostor schránky je vyplněn druhotným materiálem, vzniká výlitek;
- vzniká skulpturní jádro;
- schránka pohřbená v sedimentu, vnitřní dutina zůstává prázdná;
- schránka zůstává, její vnitřní dutina je vyplněna druhotným materiálem (jádro);
- hmota schránky vymizí, zůstává jádro a otisk;
- hmota schránky je nahrazena, vzniká výlitek a jádro;
- hmota schránky vymizí;
- dutina po schránce je vyplněna druhotným materiálem, vzniká odlitek.
Zdroj: Podle různých autorů z knihy Paleontologie - Z. V. Špinar
Další informace naleznete v článku: Jak vznikají fosilie, zkameněliny?
Mezi fosilie se přiřazují též fosilní stopy po činnosti organismů - ichnofosilie či ichnity (dříve označované jako problematika, hieroglyfy či bioglyfy). Odvětví paleontologie, které se zabývá výzkumem fosilních stop se nazývá ichnologie (též palichnologie či paleoichnologie). Jedná se zejména o otisky končetin, nebo jen drobné dírky po vrtání či cestičky po lezení. Patří sem také zkamenělé výkaly (koprolity).
Co nejsou fosilie?
Fosiliemi nejsou například fosilní horniny a minerály jako je ropa, uhlí, fosilní pryskyřice (jantar). A to proto, že nepodávají žádnou představu o tvaru a stavbě organismu, přestože ony samotné mohou fosilie obsahovat. Zkamenělinou nemůžeme také nazývat zkamenělý organismus ze současnosti (mladší 10 000 let).
Co jsou to pseudofosilie?
Jako pseudofosilie nazýváme útvary připomínající fosilie. Mezi pseudofosilie patří konkrece, dendrity, artefakty, otisky krystalů minerálů, otisky dešťových kapek.
- Konkrece vznikají vyloučením anorganických látek během diagenetických pochodů, často kolem hnijících zbytků. Obvykle mají poněkud odlišné složení než ostatní hornina. Často mají nejrůznější tvary. Mohou připomínat např. hlavy živočichů, těla členovců, velké protažené kosti, květy rostlin, trsy korálů, různě velké koule nebo vejce.
- Dendrity jsou tmavé až černé větvené povlaky na vrstevních plochách nebo puklinách, jež mají mechovitý nebo keříčkovitý tvar. Bývají mylně považovány za otisky fosilních rostlin, zvláště mechů. Jsou však neústrojného původu, neboť jsou tvořeny oxidy nebo hydroxidy železa a manganu.
- Artefakty - pod tímto názvem rozumíme v přírodních vědách výrobek záměrně zhotovený člověkem. Zpravidla jsou to kameny opracované člověkem nebo různé nástroje z odolného materiálu jako pazourku, křemene, kosti atd.
O paleontologii, jako o vědě zabývající se studiem fosilií a fosilních zbytků, jsme se zmínili v minulém článku.
Zkratka sp. u názvu zkamenělin
U názvu a popisu fosilií se setkáte se zkratkou sp. za rodovým názvem zkameněliny. Co tato značka znamená?
Zkratka sp. z latinského species (druh) užívaná ve spojitosti se jménem fosilního rodu a značící, že určení druhu nebylo provedeno, např. Paradoxides sp. značí, že jde o trilobita rodu Paradoxides bez dalšího, tj. druhového určení. Podobný smysl mají i zkratky sp. inc. - species incerta (nejistý druh), sp. ind. - species indeterminabilis (neurčitelný druh). Nový druh se značí zkratkou sp. n. (species nova). (text vysvětlení pojmu sp.: Prof. Jan Petránek)
Zdroj:
Fejfar, O.: Zkamenělá minulost. Albatros, Praha, 1989
Augusta, Josef / Remeš, Mauric: Úvod do všeobecné paleontologie. Melantrich, 1936
http://cs.wikipedia.org/wiki/Fosilie
Geologie - VŠB: Vznik zkamenělin a jejich rozdělení