Perspektivní lokalita fosilií v Německu
Frankenjura, Franken jura či chcete-li Francká jura nebo Francké Švýcarsko je název oblasti severovýchodně od Norimberku, jednoho z největších měst německé spolkové země Bavorsko. Tato krasová vrchovina je ohraničena řekami Pegnitz, Regnitz a Main.
Na foto: lom Drügendorf, zdroj: google mapy
Zdejší svrchně jurské vápence jsou dodnes těženy a využívány jako cenná surovina a jsou pravým rájem pro sběratele zkamenělin. Úlomky i celé schránky zkamenělých amonitů, belemnitů, ježovek a dalších fosilních organismů se zde nacházejí téměř na každém kroku. Setkáváme se s nimi při příležitostných výkopech, na polích, v zářezech potoků a hlavně ve zdejších lomech. Sběr fosilií zde není zakázán a věnuje se mu mnoho nadšenců a sběratelských spolků. Majitelé pozemků bývají většinou vstřícní, potulující se sběratelé, kteří neprovádějí výkopové práce, nepoškozující pozemky jsou tolerováni. My jsme se vydali sbírat do lomu Drügendorf a o svoje zážitky se s vámi podělíme v tomto článku.
Cesta z ČR a návštěva lomu
Cestu z České republiky jsme zvolili přes Rozvadov. Z Rozvadova se jede po dálnici asi 2 hodiny (176 km), a protože navštívený lom u vesnice Drügendorf se nachází jen asi 8 km od dálnice (sjezd Buttenheim), je cesta rychlá a příjemná. Lom jsme navštívili v létě roku 2014. Lom je poměrně rozsáhlý, takže vám doporučujeme vše potřebné vzít s sebou. Cesty k autu zabírají příliš mnoho času. V lomu nás při sběru zastihla silná bouře a jediná možnost kde se schovat byla kovová „střelácká bouda“. Než jsme k ní dorazili, byli jsme úplně promoklí. Silná bouře vytvořila proudy vody, které stékaly po stěnách lomu. Několikrát jsme zaslechli, jak se část stěny utrhla a zřítila dolů. Osobně se mi také několikrát stalo, že jsem "zabloudil" přímo pod nezajištěnou stěnu. V lomu je třeba být obezřetný, pozorný a uvědomit si všechna bezpečnostní rizika.
Popis lomu a možnosti sběru
Lom u vesnice Drügendorf je založen ve svrchně jurských vápencích. Stratigraficky je zde zachycena plynulá sedimentace stupňů oxford a kimmeridge. Sedimenty jsou zde uloženy vodorovně a nejsou tektonicky výrazně postiženy. Hlavní část lomu je tvořena impozantními několik desítek metrů vysokými stěnami bílých vápenců. Na ně nasedají méně kompaktní šedavé jílovité vápence stupně kimmeridge, místy prostoupené vrstvami šedozelených glaukonitických jílovců. Nejhojnější skupinou zkamenělin jsou zde schránky amonitů. Ve světlých vápencích převažuje rod Orthospinctes v mladších šedých vrstvách se setkáváme mnohem častěji s rodem Ataxioceras. S úlomky těchto amonitů se setkáváme doslova na každém kroku. Méně často se vyskytují ploché schránky rodů Streblites a Taramelliceras, drobné hladké schránky rodu Glochiceras, hrbolky porostlé Sutnerie, ostnatí amoniti rodů Physodoceras a Aspidoceras, drobné specificky žebrované Rasenie a mnoho dalších. Spolu s amonity se celkem běžně vyskytují rostra belemnitů Hibolites hastatus. Mnohem vzácnější jsou nálezy aptychů, mlžů a plžů. Raritně se vyskytují žraločí zuby.
Pro sběr je zde nezbytná bytelná palice a trpělivost. Fosilie se zde nacházejí v hojném počtu, ovšem radost a euforii zde často střídá zklamání. Běžně se stává, že po rozbití kamene vyjde najevo, že vykukující amonit byl jen úlomkem a nepokračuje dovnitř. Dále také doporučujeme velkou zdrženlivost při formátování.
Shrnutí lokality pro další sběr
V lomu jsme strávili celý den, ale kvůli několika bouřkám, při kterých se nedalo sbírat, bych odhadl čas čistého sběru na cca 8 hodin. Za tuto dobu jsme prošli celou severní část lomu a odnesli si bohatý úlovek v podobě několika desítek vzorků. U preparace nakonec vyšlo najevo, že část vzorků byla pouze jen úlomkem. Přesto lokalitu nadále můžeme nazvat jako perspektivní.
Naše nabídka amonitů.