Zkamenělá minulost - Oldřich Fejfar

Poutavě psaná publikace přístupná i začínajícím zájemcům o paleontologii popisuje jak vývoj paleontologie a názorů na vývoj života na Zemi tak i některé zákonitosti, zajímavosti, přírodní pochody i pojmy. V další části knihy je pak probírán vývoj života na Zemi v průběhu jednotlivých geologických období. (Druhé, přepracované a rozšířené vydání knihy Od trilobita k člověku. Albatros, Praha 1980)

• 1. vydání originálu: 1980
• Počet stran: 304
• Nakladatelství: Albatros
• Ilustrace/foto: Pavel Major, Oldřich Fejfar, Pavel Štecha
• Vazba knihy: vázaná
• Velký formát: 21,5 x 29 cm
• Druhé, přepracované a rozšířené vydání knihy Od trilobita k člověku. Albatros, Praha 1980
• Pro čtenáře od třinácti let

Ukázka z knihy:

O velkých býložravých dinosaurech — sauropodech
Neporušené kostry patřící jednomu jedinci jsou v morrisonských vrstvách velkou vzácností. Pouze na začátku výzkumů měl profesor Marsh štěstí, když našel celou kostru brontosaura (jeho dnešní správné rodové jméno je Apatosaurus). Paleontologové ovšem chtěli v muzeích vystavit plazí obry v celé jejich kráse a ne pouze některé jejich části, a tak skládali dohromady kosti nasbírané sice na jednom nalezišti, ale patřící mnoha jedincům. Po mnoha letech těžby nálezů a trpělivé preparační práce v laboratořích stály v muzeích kostry obrovitých čtvernožců; jejich těla měřila 20-27 metrů a hmotnost se pohybovala kolem 50 tun. Paleontolog James Jensen — nálezce jurského ptáka paleopteryxe v severoamerickém státě Colorado — však objevil nedávno na téže lokalitě obrovské kosti mnohem většího sauropoda, který musel mít hmotnost kolem 100 tun! Tento nález zatím není popsán a nese pracovní neplatné jméno Supersaurus. Jeho hmotnost by odpovídala 15-20 slonům. Sauropodi tedy byli obrovská zvířata. Jejich dlouhý, mohutný krk však nesl poměrně malou hlavu s lehce stavěnou lebkou a malými čelistmi. Je až neuvěřitelné, že tak malé čelisti stačily dodat velkým tělům potřebnou potravu. S lebkami je vůbec u velkých dinosaurů potíž; jejich úlomky a nesouvisející kosterní celky způsobují, že paleontologové musí pečlivě uvažovat, jaké typy lebek přisoudit různě stavěným kostrám. Dokonce se ukázalo, že některé starší nálezy nesly v muzejních sálech hlavy, které jim nikdy nepatřily. Dříve se paleontologové domnívali, že tito obři žili (alespoň částečně) ve vodě, která je nadlehčovala. Nyní dospěli k názoru, že mohli vést i suchozemský život. Jejich kostra byla vzhledem k značné hmotnosti přece jenom velmi účelně stavěna a některé části, jako třeba dlouhý krk, měly vylehčené obratle. Obratle vůbec hrály v celkové mechanice kostry prvořadou úlohu; na jejich horní, zádové straně se táhl po celé délce těla mohutný vaz, pohyblivě zakotvený v lůžku vidlicovitě rozeklaných zádových obratlových výběžků. Tímto vazem byla hmota hlavy, krku, těla a ocasu účelně vyztužena a hmotnost rozkládána jako při konstrukci mostu. Mnoho důležitých informací nám v tomto směru poskytují stopy dinosaurů — mláďat i dospělých jedinců. Zachovala se jich na vrstevních plochách celá řada. Jejich studiem se zabývá věda zvaná ichnologie. Ze stop sauropodů odkrytých na větších plochách se zjistilo, že zadní sloupovité nohy nesly dvě třetiny celkové hmotnosti těla. Nikdy se však nenalezly stopy po ocase, který by sauropodi, jak se někdy předpokládalo, při chůzi vlekli za sebou. Ocas byl tedy zřejmě spíše nesen nad zemí a vyvažoval tak dlouhý krk s hlavou. Země se dotýkal jen tehdy, když zvířata zvedala hlavu do výše, do korun stromů za potravou. Ichnologové dále zjistili, že rozchod pravé a levé stopy byl poměrně úzký — jen na šířku jedné stopy. Ze stavby sloupovitých nohou dále vysvítá, že chůze sauropodů se příliš nelišila od chůze slonů: je to dáno obdobnou stavbou kloubů, které dovolují jenom omezený, kývavý pohyb. Studium velkého množství stop na jedné poměrně rozsáhlé ploše v Texasu odhalilo nakonec ichnologům některé podrobnosti ze života sauropodů. Zjistili, že mláďata zřejmě chodívala uprostřed stáda, které se ubíralo určitým směrem - lze na to usuzovat z malých stop, které se nalezly uprostřed mezi stopami dospělých jedinců. Stádo, které tyto stopy zanechalo, čítalo asi 30 jedinců. To by nasvědčovalo tomu, že tito plazi měli určitou sociální pospolitost a pečovali o mláďata, což z dnešních plazů dělají určitým způsobem jen krokodýli. Na jiné vrstevní ploše téže lokality se dokonce narazilo na stopy napínavého výjevu: velkého býložravého sauropoda zřejmě tehdy sledoval jeho úhlavní nepřítel — obrovitý masožravý teropod. Dravec mu byl zřejmě doslova v patách: nějakou dobu kladl své stopy do jeho. Bohužel, paleontologové nenašli nic, co by prozradilo pokračování a konec tohoto 80 miliónů let starého dramatu. Čím se sauropodi živili? V jejich žaludku — lépe řečeno v místech břišní dutiny — se nalezly převážně kousky větví a větviček jehličnanů, a vzácně dokonce i zlomky kostí a zubů menších plazů. To svědčí o tom, že nebyli — podobně jako dnešní druhy plazů — příliš vybíraví. V břišních dutinách se také ve větším množství nalezly drobné zaoblené kameny, tzv. gastrolity, jaké shromažďují v žaludku a v jiných částech zažívacího traktu dnešní ptáci a krokodýli. Gastrolity účinně pomáhají rozmělňovat potravu. Tím se vysvětluje i to, proč sauropodům chyběly stoličky v čelistech — úplně jim stačila řada řezáků. Dlouhý krk jim umožňoval dosáhnout do výše kolem 10 m, a mohli tedy spásat zeleň i z vysokých stromů, kam ostatní druhy živočichů těžko dosáhly. Objevy těchto plazích obrů a postupné rekonstrukce jejich pravé podoby sledovala veřejnost s velkým zájmem. Po čase stálo v muzeích několik jejich typů (například apatosaurus, kamarasaurus, titanosaurus, brachiosaurus atd.).......

Obsah knihy:

Názory na vývoj života v minulosti a dnes

O zkamenělinách a lidském myšlení 5
Cesta k vývoji druhů 19
Dvě výzkumné cesty 31
Charles Darwin 35
První darwinisté 38
Věda o vývoji dnes 44

Zákonitosti a pojmy

O několika geologických a biologických pojmech 47
Živé fosilie 66
O druzích dnes a v minulosti 72
Rozšíření zvířat dnes a v minulosti 81
Vznik kontinentů 87

Prahory, starohory, prvohory

Zrod života 91
Prekambrium 95
Prvohory — říše trilobitů 96
Vznik obratlovců 101
Útok na pevninu 107
Vznik plazů 112
Plazi a doba ledová 118

Druhohory

Věk plazů (trias, jura, křída) 125
Plazi a moře 130
Plazi a vzduch 137
Nejstarší jurský pták 148
Plazi a souš 156
O velkých býložravých dinosaurech — sauropodech 162
Největší dravá zvířata všech dob — teropodi 166
Ptačí dinosauři — Ornithischia 168
Byli dinosauři teplokrevní? 173
Konec druhohor 174

Třetihory

Věk savců 177
Savci — novinka přírody 183
O smyslech savců 192
Jak se savci rozmnožují? 198
Život ve starších třetihorách 201
O indiánských hromových koních 206

Původ člověka

Člověk jako živočišný druh 213
Primáti nejstarších třetihor 219
Primáti mladších třetihor 229
První doklady člověka 236
Vývoj člověka na rozhraní třetihor a čtvrtohor 244
Vývoj hominidů v Africe 249

Čtvrtohory

Nejmladší geologický útvar 261
Vývoj člověka ve čtvrtohorách 264
O životě neandertálců 269
Řeč — aneb tajemství úspěchu druhu Homo sapiens sapiens 272
Doklady fosilního vyspělého člověka 275
Velcí savci čtvrtohor 284
Závěrem 292
Rejstřík 294 Tabulky 298 Literatura 300

Ilustroval Pavel Major (Za odborné spolupráce Oldřicha Fejfara),Graficky upravil a obálku navrhl Bohuslav Blažej, Fotografie Oldřich Fejfar a Pavel Štecha 
Vydal jako svou 7590. publikaci Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, v Praze roku 1989 
Odpovědná redaktorka Zuzana Holasová,Výtvarný redaktor Michal Kudělka Technická redaktorka Eva Rajská, vytiskla Severografia, n. p., závod Ústí nad Labem 48,Náklad 32 500 výtisků 

Naše nabídka trilobitů.