Pravěké ptactvo - Josef Augusta

Populární spisek paleoornithologický, jediný toho druhu i v literatuře světové. Vypráví o předcích našich ptáků i o ptácích vymřelých chronologicky i systematicky podle rodů.

Autor: August Josef
Název: Pravěké ptactvo
Vazba: původní, vázaná, 284 stran,
Rok vydání: 1949, 1. vydání originálu: 1949
Vydavatel: Jos.R.Vilímek, Praha, 1949
Ilustrace/foto: Zdeněk Burian
Autor obálky: Zdeněk Burian
Náklad: 3 000 ks

Kniha je se 47 vyobrazeními v textu. Obálka (Archaeopteryx lithographica) a ilustrace Zd. Buriana.

Obsah knihy: Pravěké ptactvo od Josefa Augusty

• Úvodem 7
• Svrchnojurští praptáci 11
• Tajemství vzniku ptáků 37
• Zubatí ptáci z křídy Severní Ameriky 55
• Ptáci z křídy evropské, africké a jihoamerické 68
• Třetihorní a čtvrtohorní ptáci 74
• Opeření obři 76
• Fosilní pštrosi 78
• Fosilní nanduové 83
• Fosilní kasuáři 85
• Novozélandští dinornithidi 90
• Madagaskarští aepyornithidi 109
• Pohádkový pták noh 118
• Fosilní kivi 125
• Učené spory o vzniku pštrosovitých 126
• Pravěcí potápěči 130
• Zubatí potápěči doby křídové 131
• Pravěcí ,tučňákovití 132
• Pravěcí buřňákovití 135
• Pravěcí čápovití 137
• Fosilní veslaři 137
• Fosilní volavky 146
• Fosilní čápi 148
• Fosilní plameňáci 151
• Pravěcí husovití 153
• Pravěcí dravci 161
• Fosilní supové Nového světa 162
• Fosilní jestřábovatí 163
• Pravěké tinamy 167
• Pravěcí kurovití 167
• Pravěcí jeřábovití 173
• Pravěcí ptačí netvoři 177
• Pravěcí kulíkovití 184
• Pravěcí kukačkovití 190
• Pravěcí mandelíkovití 191
• Pravěcí pěvci 193
• Ptactvo starších čtvrtohor 195
• Pravěké ptactvo a pravěcí lidé 205
• Zbytky pravěkých ptáků jsou vzácné 208
• Pravěcí dravci pomocníky vědy 219
• Choroby a zranění pravěkých ptáků 223
• Známe u pravěkých ptáků samce a samice? 225
• Pravěké ptactvo ve svém vývoji a ve svých životních prostředích - 227
• Na březích svrchnojurských solenhofenských lagun 230
• Ptačí skály na břehu svrchnokřídového kansaského moře 234
• U břehu spodnoeocénního moře na ostrově Sheppey 238
• Ve svrchnoeocénních pralesích pařížské pánve 240
• Na svrchnooligocénních vodách mohučské pánve 242
• Ve spodnomiocénních pralesích v českém Podkrušnohoří 243
• U střednomiocénního jezera sansanského 246
• U střednomiocénního jezera steinheimského 247
• Vplistocénní stepi oděské 249
• V štramberském kraji za plistocénu 250
• Doslov 261
• Přehledná tabulka geologických dob a útvarů 265
• Rozdělení čtvrtohor podle H. Obermaiera 266
• Rejstřík jmenný 267
• Rejstřík věcný 271

Ukázka z knihy

PTÁCI Z KŘÍDY EVROPSKÉ, AFRICKÉ A JIHOAMERICKÉ
Ale nejen Severní Amerika se může pochlubit nálezy křídových ptáků, nýbrž i Evropa, Afrika a Jižní Amerika. Pouze z Asie a Austrálie nepřišly až dosud žádné zprávy o objevu ptáků v křídovém útvaru. V Evropě byl nalezen nejstarší křídový pták už v nejspodnější křídě, v tzv. neokomu, a to u Auxere ve Francii. Sporé kosterní zbytky, sestávající z úlomků kosti ramenní a stehenní, popsal Kálmán Lambrecht roku 1931 pod jménem Gallornis straeleni. Tvar proximálního konce kosti stehenní, náhodou dobře zachovaný, poukazuje na vysoce specialisovaný ptačí typ a připomíná husovité (Anseriformes); podle Lambrechta stojí morfologicky mezi nějakou kachnou plovací (Anas) a labutí (Cygnus). Podle slabých vtisků na hrboulech, jež představují místa svalové inserce, soudí Lambrecht, že gallornis nebyl dobrým plavcem. Úlomek kosti ramenní se zachoval velmi nedokonale. Lambrecht proto poznamenává, že ho přiřadil k rodu Gallornis jen proto, že pochází ze stejných vrstev téhož naleziště; poznamenává však, že není vyloučeno, že je to snad zbytek blízce příbuzného rodu Romainvillia, rovněž husovitého ptáka, popsaného ze svrchního eocénu od Romainville, východně od Paříže. V nejsvrchnějším oddělení spodní křídy, v tzv. albienu, byly nalezeny v Anglii u Cambridge a Granchesteru dvě potáplice, a to Enaliornis barretti a Enaliornis sedgwicki. První zbytky těchto ptáků našel Lucas Barrett již roku 1858 a první zmínku o nich učinil Lyell roku 1859 ve své známé knize: Elements of Geology. Jejich výzkumem se zabýval vynikající anglický paleontolog H. G. Seeley, jemuž děkujeme skoro za všechny naše znalosti o těchto pravěkých potáplicích. Enaliornisi patří do vymřelé čeledě Enaliornithidae. Svými kosterními znaky připomínají nejvíce potáplice (Colymbidae), ač nechybějí ani znaky, které je přibližují roháčům (Podicipidae) a hesperornisům. Eirbringer vyslovil domněnku, s kterou souhlasí i Lambrecht, že enaliornisi jsou asi předky nejen roháčů a potáplic, nýbrž i hesperornithidů, kteří jsou geologicky mladší. Druhové rozdíly mezi oběma enaliornisi jsou pouze velikostní. Proto není vyloučena domněnka Lambrechtova, že Enaliornis sedgwicki je buď mladistvá nebo pohlavně odlišná forma druhu Enaliornis barretti.........

Široká nabídka zkamenělin na e-shopu.